Výběr z denního tisku, 16. srpna

Lidové noviny přinášejí velký rozhovor Jany Machalické s Jakubem Špalkem. Principál Spolku Kašpar odpovídá na otázku, jak vznikl nápad hrát v létě na hradě Kašperk. „Učarovalo nám to a tvrdím, že Kašperk je mimořádné místo.“ Naznačuje problémy přenášení inscenací do jiných prostorů než je Divadlo v Celetné, například v případě inscenace Richarda III. („hrad je o čtyři metry užší, než jsme potřebovali, a nevešlo se sem nic, co jsme běžně používali“). Přesto nedá na atmosféru hraní na hradě dopustit: právě Shakespeare se prý na Kašperku hraje „líp než v Celetné“. Rozhovor se týká také finanční soběstačnosti divadel a grantů, finančních a uměleckých krizí spolku – a dokonce i osobního života principála.

Držme se tedy raději tématu hraní v plenéru.

Marie Resslová v Hospodářských novinách píše, že plenérové divadlo s prvky cirkusu, to už není jen Divadlo Continuo, neboť má dobré nástupce. Jako příklad uvádí „divadelní hnízdo“ na Vysočině: v Loučkách u Jihlavy se o víkendu hrálo SENoBRANÍ, společný projekt členů divadla T.E.J.P. a skupiny V.O.S.A. Podle recenzentky „zpřítomnili zdejší drsný venkovský život v sepětí s přírodou, v němž jen zdánlivě není místo pro sny“ – a tedy „dokázali, že výborné divadlo se už dávno nedělá jen v metropoli“.

A o chystané premiéře právě Divadla Continuo píše Právo: 18. srpna, na hrázi rybníka Otrhanec u Malovic, představení se jmenuje Jezero GRUS GRUS. Vedoucí Continua Pavel Štourač říká: „Vždy je potřeba ptát se na širší souvislosti prostoru, v němž se divadelní akce odehrává.“

A ještě jednou k plenéru: Mladá fronta Dnes věnuje celou stranu Publicistika trutnovskému festivalu Open Air Festivalu. Antonína Viktoru zajímá, zda se podaří festivalu „přežít a neztratit přitom svou tvář“.

V Mladé frontě Dnes recenzuje Věra Drápelová uvedení Verdiho Macbetha na letošním Salcburském festivalu. Protagonisté byli prý „velmi dobří, ale ne charismatičtí“, a největším zážitkem tak byla práce dirigenta Ricarda Mutiho s Vídeňskými filharmoniky.

A o jednom z nejočekávanějších salcburských festivalových vrcholů píše Josef Herman pro Právo – o uvedení Janáčkovy opery Věc Makropulos v režii Christopha Marthalera. „Všichni sólisté zazpívali a splnili režisérovy požadavky spolehlivě, událost však ze svých postav neudělali.“ Například Angele Denokeové nelze nic vytknout, jen jí pro Elinu Makropulos „chybí charisma“. Může nás jen zamrzet – končí recenzent –, že salcburský festival inscenaci koprodukoval s varšavským a ne pražským či brněnským Národním divadlem.

Největší titulek na kulturní straně Práva říká, že Největší román o New Yorku napsal až Ir. Tereza Radváková píše o románu Columa McCanna Co svět světem stojí: „Skutečným bohem i hlavním hrdinou knihy je totiž New York.“

A ještě Právo: Šárka Hellerová začíná rozhovor se skupinou Interpol (která hrála na Open Air Festivalu) poukazem na jejich název. Na otázku, zda je fascinuje svět zločinu a zda čtou v novinách nejdříve rubriku krimi kytarista Daniel Kessler odpovídá: „Čtu noviny každý den a zločiny nevynechávám. Nemají ovšem přednost před jinými událostmi. Například ekonomická situace světa, závažná sociální a politická témata mě fascinují úplně stejně, ne-li víc. Ovšem je-li popsán nějaký zajímavý zločin, zaujme mě.“

O kulturních informacích se nezmiňuje. Že by se z toho dalo vyvodit, jak a zda vůbec se v novinách o kultuře píše?