Viktor Fischl: Dobrý dybuk. Povídka o boji dobra se zlem

Po manželčině smrti jako by mávnutím čarovného proutku roztálo Aladarovo ledové srdce a nahradilo je srdce tak laskavé, jako měla jeho nebožka žena. Jenže může se snad taková proměna opakovat znovu? Sám Aladar na vlastní kůži zakusí, jak neradostným soužitím trápil svou první ženu Irmu. Dokáže ve svazku s druhou manželkou odčinit všechno své zlé jednání? Nezbývá než spolu s autorem věřit, že dobro má moc překonat i to nejhlouběji zakořeněné zlo, a že dobrý dybuk může zůstat mezi námi.

Viktor Fischl se narodil do česko-židovské rodiny 30. června 1912 v Hradci Králové. Ve 30. letech sledoval situaci Židů v Německu, a proto se hned v roce 1939 rozhodl emigrovat s rodinou do Londýna, kde pracoval pro zahraniční odboj, řídil propagaci československé kultury a podařilo se mu z protektorátu zachránit asi dvě stě lidí. V Londýně se seznámil s Janem Masarykem, který mu jako nově jmenovaný ministr zahraničí nabídl místo ve svém úřadě. Do Prahy se vrátil v roce 1947 a opět pracoval pod Masarykem v informačním odboru ministerstva zahraničních věcí. Konverzace z jejich společných rozhovorů a setkání si Fischl začal zaznamenávat a později z nich vznikla kniha Hovory s Janem Masarykem.

Deset let po útěku před nacisty Fischl z Československa utíká podruhé. Tentokrát před komunisty, neboť po smrti Masaryka si nemůže být svou budoucností vůbec jistý. Emigruje do právě vznikajícího židovského státu Izrael, kde pracuje v diplomatických službách. Na přání ministra zahraničí si změnil jméno na hebrejské Avigdor Dagan. Zemřel v dubnu roku 2006 v Jeruzalémě.

Století Rudolfa Pellara

Herce, zpěváka a překladatele Rudolfa Pellara nespojuje s Českým rozhlasem jen letitá spolupráce, ale také rok jeho narození, který se shoduje se začátkem rozhlasového vysílání. Letos 28. února si tak připomínáme i jeho sté jubileum. Vltavská Povídka bude proto v tomto týdnu věnovaná jeho umění hereckému, ke kterému ho – zvlášť na rozhlasovém poli – předurčoval i jeho podmanivý baryton.

Připomeneme si ale i práci překladatelskou, které se věnoval spolu se svou ženou Lubou Pellarovou, zvlášť v době po nástupu normalizace, která pro Rudolfa Pellara znamenala zákaz vystupování v rozhlase i televizi. Pellarovi se zaměřovali zejména na americkou prózu a drama. Z jejich překladů vybíráme povídky O. Henryho a Josepha Conrada. Herecké umění Rudolfa Pellara pak připomene jeho interpretace povídek Jiřího Stránského, Jaromíra Johna, Viktora Fischla a Julia Zeyera.