Johann Wolfgang von Goethe: Italská cesta. Zápisky ze země, která spisovateli navždy změnila život

Do Itálie odjel Goethe v roce 1786 z Karlových Varů a pobyl tam půldruhého roku. Důvěrné setkání se zcela novým světem a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození.

Italskou cestu můžeme dnes vnímat nejen jako hluboce ukotvený cestopis, který jako u všech velkých autorů přerůstá v dílo širšího než jen cestovatelského významu, ale i jako výzvu k poutavému poznávání Itálie, k dobrodružství poznání, k propátrávání nových souvislostí. Po návratu z Itálie r. 1788 se Goethe uvolňuje z veřejných funkcí, aby se mohl cele věnovat literární práci.

Návštěva Itálie splnila svůj obrodný, životadárný účel. Itálie ho nezklamala: již při vstupu na italskou půdu zaznamenal Goethe „rostoucí pružnost ducha“. Naráz se zbavil tísnivých pocitů.

Je mi, jako bych se narodil a vyrostl zde... Konečně jsem dosáhl cíle svých přání a žiji zde v jasu a klidu...
J. W. Goethe

Vkročení do Říma nazval svým „druhým narozením, opravdovým znovuzrozením“. Nikdy později už Goethe nezažil takovou přemíru niterného štěstí a životního poklidu, jaká provázela jeho původní cíl sebevzdělávání a tvůrčího začleňování poznatků do širších souvislostí, do jeho obrazu světa.

Na jaře roku 1788 nezbylo než se rozloučit. Goethe opouští Řím, místo svého vnitřního přerodu, se sevřeným srdcem. Byl to konec jeho nejšťastnější životní epochy, a ještě v osmdesáti letech říká Eckermannovi, že „životní plnost a štěstí pocítil jen v Římě, už nikdy později“.

Literární záznam první italské cesty se stal pro Goetha možností, jak znovu po letech prožívat úžasné okamžiky seznamování s italskou skutečností. Jeho Italská cesta je typickým příkladem naprosto subjektivního prožitku cizí krajiny, do níž se vtěluje nálada a city cestovatele, jeho očekávání a naděje. Je to bezprostřední obraz toho, jak Goethe v každodenní konkrétnosti hledal a posléze i našel sebe sama, jak se pod blahodárným vlivem osvobozujícího nového prostředí vrátil do svého nitra a tím i k svému nejvlastnějšímu poslání – k básnictví.