Johann Wolfgang von Goethe: Italská cesta. Zápisky ze země, která spisovateli navždy změnila život
Goethovo autobiografické dílo Italská cesta (1816–1817) není jen dokumentem o jedné etapě básníkova života, ale i svědectvím o středomořské zemi, o jejím duchovním ovzduší, přírodě, o umění, jež dala v průběhu dlouhých staletí světu a jež bylo pro básníka ze „severu“ povzbuzující vzpruhou. Četbu na pokračování poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Do Itálie odjel Goethe v roce 1786 z Karlových Varů a pobyl tam půldruhého roku. Důvěrné setkání se zcela novým světem a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození.
Italskou cestu můžeme dnes vnímat nejen jako hluboce ukotvený cestopis, který jako u všech velkých autorů přerůstá v dílo širšího než jen cestovatelského významu, ale i jako výzvu k poutavému poznávání Itálie, k dobrodružství poznání, k propátrávání nových souvislostí. Po návratu z Itálie r. 1788 se Goethe uvolňuje z veřejných funkcí, aby se mohl cele věnovat literární práci.
Návštěva Itálie splnila svůj obrodný, životadárný účel. Itálie ho nezklamala: již při vstupu na italskou půdu zaznamenal Goethe „rostoucí pružnost ducha“. Naráz se zbavil tísnivých pocitů.
Je mi, jako bych se narodil a vyrostl zde... Konečně jsem dosáhl cíle svých přání a žiji zde v jasu a klidu...
J. W. Goethe
Vkročení do Říma nazval svým „druhým narozením, opravdovým znovuzrozením“. Nikdy později už Goethe nezažil takovou přemíru niterného štěstí a životního poklidu, jaká provázela jeho původní cíl sebevzdělávání a tvůrčího začleňování poznatků do širších souvislostí, do jeho obrazu světa.
Na jaře roku 1788 nezbylo než se rozloučit. Goethe opouští Řím, místo svého vnitřního přerodu, se sevřeným srdcem. Byl to konec jeho nejšťastnější životní epochy, a ještě v osmdesáti letech říká Eckermannovi, že „životní plnost a štěstí pocítil jen v Římě, už nikdy později“.
Literární záznam první italské cesty se stal pro Goetha možností, jak znovu po letech prožívat úžasné okamžiky seznamování s italskou skutečností. Jeho Italská cesta je typickým příkladem naprosto subjektivního prožitku cizí krajiny, do níž se vtěluje nálada a city cestovatele, jeho očekávání a naděje. Je to bezprostřední obraz toho, jak Goethe v každodenní konkrétnosti hledal a posléze i našel sebe sama, jak se pod blahodárným vlivem osvobozujícího nového prostředí vrátil do svého nitra a tím i k svému nejvlastnějšímu poslání – k básnictví.
Související
-
Příběh Ulriky a Johanna Wolfganga Goethe vstoupil do historie jako symbol lásky v každém věku
Západočeské lázně byly už od začátku 19. století místem, kde se setkávala smetánka nejen evropská. Podnikatelé, umělci, dokonce i členové královských rodin.
-
Mladý Werther je sebou pohlcený narcis, který by dnes fotil stromy na instáč
Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček se zabývají románem Johanna Wolfganga Goetha a tím, zda byl trpící Werther jen otravný ješita.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.