Vesnický učitel

Učitelé mají být k dětem, zvláště k tomu našemu, vlídní a laskaví, mají mít pochopení pro jeho individualitu, ale mají být také důslední a učit tak, aby to děti bavilo, aby je to moc nezatěžovalo a aby chodily do školy rády.

Učitel má být osobností, na kterou pak do smrti vzpomínáme. Proto učitelka by měla být spíše mužem, neboť ten přec jen oplývá tou mužskou autoritou, takže ho respektují i rošťáci. Učitel má být charismatický – ale učitelka?

Jestliže učitelka nechová k dětem – tedy zejména k tomu našemu – ani mateřského citu, když nemá tu autoritu, místo ní na děti furt řve, pak je holt pouhou účou, a nezbývá, než ji nějak přežít, vždyť stěžovat si na ni ředitelce nemá smysl.

Mám kamaráda, který na gymnáziu učí fyziku a tělocvik. Protože fyzika patří mezi nejméně oblíbené předměty, s nejhoršími výsledky, chodí fyzikáři na semináře, kde se doučují jak učit fyziku tak, aby se jí žáci nebáli, aby ji měli rádi.

„Už to umíš?“ tázal jsem se ho. „Teoreticky ano, ale jakmile po studentovi chci něco ze základů fyziku, nepomůže mi ani klaunský nos. Nemám schopnost překonat programy, které žákům zprostředkovává inteligentní elektronika. Takové charisma, jaké mají moderní tablety, nikdy mít nebudu.“

Podotýkám, že můj kamarád naopak charisma má, každé zábavě vévodí, žádný fyzikální suchar.

Naopak velikým sucharem býval náš fyzikář Bartoš. Jeho nulové charisma bylo až uhrančivé. Chodil a tvářil se jako mírně oživlá socha, podobně i mluvil. Jednoho dne přinesl do třídy roztopený a parou sršící parní stroj, sotva ho unesl.

Suše komentoval jeho funkce včetně odstředivého regulátoru. Jen na půl huby poznamenal, že na podobném principu fungují také všechny spalovací motory, kde místo páry tlačí na píst rozpínající se plyn.

Nikdy na nás netlačil, spíše jen suše nabádal. Třeba že zákony mechanické v podstatě platí i v elektřině. Když jsme se učili Ohmův zákon, doporučil nám pamatovat si ho ve tvaru U rovná se R krát I, protože ve Finsku kdysi býval ministerským předsedou jakýsi Uri.

Od té doby věším své chatrné vědomosti na košatý strom postranních blbostí, které na rozdíl od jádra vědění jsou nezapomenutelné. Z dnešního hlediska Bartoš učil na úrovni vojenského vysloužilce z dob Pepánka Nezdary od Franty Župana, snad jen díky míru nepřišel o nohu. Ale je to můj nezapomenutelný Bartoš.

Na rozdíl od vás, kteří žádáte po pedagozích, aby byli lepší, ještě erudovanější než jsou, aby konečně nějaká zdařilá školská reforma ženy metamorfovala na muže, já žádám po učitelích jen tu úroveň, jakou máme my.

Důležité je, aby učitel měl rád děti, bavilo ho učit a o předmět, který učí, se také zajímal. Protože nejhorší je – dámy prominou – když všemi školskými mastmi erudovaná dějepisářka čte Blesk.