Ve stínu legendy? Činoherní klub musí riskovat, říká nový umělecký šéf Ondřej Sokol
Činoherní klub v Praze založili v roce 1965 režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý. Záhy se k nim přidali další tvůrci a společně se jim povedlo něco mimořádného – vybudovat divadlo herců, které nebylo svázáno programem a koncepcí a ve kterém se, jak říkal Pavel Landovský, hrálo téma. Prostřednictvím hledání možností herců hledalo i možnosti člověka. Během jediné sezony 1964/1965 se stalo jedním z nejpopulárnějších pražských divadel.
Čím je ale Činoherní klub dnes, po téměř pětapadesáti letech? A hlavně, čím by měl nebo chtěl být? Tuto otázku si v průběhu více než pěti dekád položila řada zdejších uměleckých šéfů a dramaturgů. Nejnověji herec a režisér Ondřej Sokol, který je od loňského září uměleckým šéfem této scény. Do funkce ho vybral ředitel divadla Vladimír Procházka. „Jako režisér má k základní činoherácké poetice nejblíž. V drtivé většině svých inscenací se osvědčil jako člověk, který tomu, co Činoherák dělá, rozumí, bere to za své a má schopnosti to posunout na základě našich milých, základních východisek dál, lehce to všechno modernizovat,“ říká Vladimír Procházka, který do Činoherního klubu přišel v roce 1978.
Základní východiska sice zůstávají, ale modifikují se s novými lidmi a novou dobou. Byl jsem přesvědčen, že pokud divadlo má ještě někdo vést v duchu původního Činoherního klubu, nebo z něj alespoň vycházet, je to Ondřej Sokol.
Vladimír Procházka
Ondřej Sokol nastoupil do Činoherního klubu jako herec před dvaceti lety, v roce 1999. O tři roky později se poprvé uvedl jako režisér, když přeložil a nastudoval hru britského dramatika Martina McDonagha Osiřelý západ, za kterou získal Cenu Alfréda Radoka 2002 v kategorii hra roku a talent roku a také Cenu Thálie pro umělce do 33 let. V pořadí dvanáctou inscenaci uvedl v polovině února jako první titul v nové roli uměleckého šéfa. Jde o hru Sopranistky podle románu skotského spisovatele Alana Warnera z roku 1998, který získal ocenění Skotská kniha roku. Autorem dramatizace Warnerova textu je dramatik a scenárista Lee Hall.
„Tato hra je pro Činoherní klub v mnoha ohledech velký experiment,“ připouští Ondřej Sokol. Sopranistky popisují cestu šesti studentek církevní školy na pěveckou soutěž do Edinburghu. Dívky se snaží být drsnější, než jsou, mluví sprostě, ale zpívají andělsky. „Hodně se jim to vymkne z rukou a udělají několik skandálů. A díky situacím, do kterých se dostávají, se odkrývají jejich pravé charaktery,“ popisuje režisér, který do divadla přivedl osm nových mladých hereček, změnil dispozice jeviště a do foyer posadil rockovou kapelu, která hraje živě.
Titul vyvolal rozporuplné reakce. Jana Paterová v Divadelních novinách považuje inscenaci za „výkop mimo hřiště“ a píše: „Snad jde o marketingový tah, jak dostat do Činoherního klubu také jiné diváky než ty, kteří zatím tvořili jeho spolehlivou návštěvnickou obec. Nic proti tomu, jen kdyby se to nedělo tak lacinou formou.“ A Marie Reslová v recenzi na serveru Aktuálně.cz píše: „Kam se v téhle podivné legraci vytratila Sokolova noblesa, empatická ironie, intelektuální hravost a přesný smysl pro míru, jak je známe z jeho režií her Martina McDonagha nebo Davida Mameta, ví pánbůh.“
Divadelní publicistka Jana Soprová ale změnu, přicházející s Ondřejem Sokolem vítá a o Sopranistkách říká: „Zpočátku to byl šok, ale potěšilo mě, že někdo píchl do vosího hnízda. Tradice Činoherního klubu je trochu zatěžkávající. Už nikdy to nebude takové jako na začátku a s tímto břemenem Činoherní klub kráčí už několik desetiletí. Jediná možnost je šokovat a přijít s něčím novým. A to se povedlo. Je potřeba ukázat, že Činoherní klub nemusí být muzeum.“ A jaké jsou plány nového uměleckého šéfa?
Činoherní klub byl vždycky místem, kde se pečovalo o herectví. Způsob hraní je tu specifický, na tom chci stavět. Ale zároveň musíme mít odvahu riskovat. Samozřejmě se může stát, že narazíme. Ale myslím, že už delší dobu se tu sázelo na jistotu a to bych rád změnil, už není důvod být opatrný.
Ondřej Sokol
Míří z církevní školy do pekla. Sopranistky Ondřeje Sokola vyvolaly rozporuplné reakce
Provokativní text a živá kapela. Činoherní klub uvedl jako první inscenaci letošní sezóny českou premiéru hry Sopranistky v režii nového uměleckého šéfa Ondřeje Sokola. Autorem dramatizace románu The Sopranos skotského spisovatele Alana Warnera z roku 1998, která získala ocenění Skotská kniha roku, je dramatik a scenárista Lee Hall. Světovou premiéru měly Sopranistky v srpnu 2015.
Divákům chce s každou novou inscenací nabídnout něco, co na zdejší scéně ještě nezažili. Další premiérou by měla být Audience Václava Havla. „Bude součástí večera koncipovaného jako stroj času. Využijeme toho, že jsme v místě, kde vzniklo Občanské fórum. Domlouváme se s výtvarníky, aby vytvořili interaktivní instalace, kterými budou diváci procházet, aby měli pocit, že se vrátili v čase,“ popisuje Ondřej Sokol. Pro další titul chce oslovit režiséry různých generací, jejichž zadání bude inscenovat, co se stalo v 5:20 ráno na hotelovém pokoji. V plánu je také autorský divadelní seriál nebo jedna z her Williama Shakespeara.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
