Václav Vokolek: Umělé krajiny
Celou zimu se můžeme těšit, jak se s jarem necháme zlákat kouzlem parků, v nichž můžeme obdivovat rafinovanosti přírody vytvořené člověkem, scénu pro jeho rozmary a snění. Výstřední umělou krajinu najdeme v parku dobříšského zámku. Tady si uvědomíme, že zdejší park je rafinovaně vybudovaným umělým světem, světem úzkostlivě dodržovaného bezčasí a totální odtrženosti od reality.
Všechno je tu realizováno podle přesně narýsovaného projektu, v němž hlavní roli hraje nadvláda, dalo by se říci tyranie, základní symetrické osy. To ona určuje rozměry malého uzavřeného světa přepychu a moci.
Čtěte také
Vše je podřízeno ornamentu, který se tu kroutí v nepřirozené křeči a uzavírá se sám do sebe. Nic tu není ponecháno náhodě, všechno je usměrněno, vytvarováno, ozvláštněno. Třeba právě takhle si mocný člověk osmnáctého století představoval ráj. Jako naprostý luxus odlišující se od reality běžného světa.
V baroku byl park vždy velké teatrum, divadlo, které se mělo radikálně oddělovat od okolního světa. Příroda byla trpěna pouze jako dekorace, uměle přetvořená podle předem daných představ. Koneckonců víme, že barokní člověk se v zahradě pohyboval jako herec a výše společenského postavení určovala jeho roli.
Čtěte také
Sochař Ignác Platzer umístil na rafinovanou scénu své kamenné herce. Složitá mytologie v nich ožívá a návštěvník, divák, se stává její součástí. Vedle pitoresknosti ročních období jsou vyjádřena postavami trpaslíků, stejně jako pitoreskní poutník do Compostely či válečný invalida, tu vládne i jakési zmonumentalizované násilí. Býk napadený psy, stejně jako kůň přepadený lvem, ční nad záhadným keřovým labyrintem jako memento podivně zvrácené rozkoše z násilí a bolesti.
Zcela jiným umělým světem jsou veřejnosti přístupné zahrady Botanicus v Ostré u Lysé nad Labem. Tady se usadila firma, která se zabývá ekologickým pěstováním rostlin, které zpracovává do širokého sortimentu zejména kosmetických přípravků. Na svých pozemcích založila zahrady, zahrady esteticky zcela náročně budované, opět bychom mohli říci, že současné přírodní ráje. Spolupracovali na nich odborníci na přírodu, sochaři a zahradní architekti.
Čtěte také
Tak jako v předchozích historických umělých světech je souhra umění, přírody a praktičnosti zcela vyvážená. Navíc je celý areál zaměřen na poučení návštěvníka, ať již je to středověká vesnice se řemesly, která si malí návštěvníci mohou vyzkoušet, ale i všechny nám neznámé rostliny a stromy jsou nám představeny včetně jejich použití. Zároveň se zde návštěvník setká s kvalitním současným uměním, což není v českém veřejném prostoru obvyklé. Rozsáhlé zahrady jsou tak sochařskou galerií a výstavním prostorem věnovaným zajímavě adjustovanými ukázkami asijských kultur.
Zajímavě zbudovaná zahrada má sice dokonalou funkčnost, pěstují se tu rostliny pro kosmetiku, ale je i znamenitým místem pro odpočinek a duchovní koncentraci. Zdánlivě umělý svět exotických stromů je doplněn léčivkami, které tradičně rostou v české krajině. Takže žádný umělý ráj, ale kus světa, jakým by mohl být vzorem. Povinným překvapením není několik labyrintů, ale fakt, že právě sem bylo přeneseno arboretum Václava a Dagmar Havlových, vytvořené z darů významných světových osobností. Je mementem. V Lánech již tahle zajímavá sbírka symbolických stromů patrně překážela…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
