Václav Vokolek: Hrad francouzského ducha

Dalo by se bez přehánění říci, že ho můžeme pokládat za předchůdce českého humanismu. Měl také ambice politické a významně se podílel na uvedení Lucemburků na český trůn, podporoval volbu Jana Lucemburského, a tak zásadně ovlivnil chod tehdejších českých dějin.

Čtěte také

Václav Vokolek: Pozdní léto

Jenomže pro své názory na kacířství, chtěl na ně působit přesvědčováním a ne vězněním a upalováním, se dostal do nemilosti papeže. Byl zbaven své vysoké hodnosti a musel se odebrat do Avignonu, kde v jakémsi vyhnanství strávil jedenáct let. Vrátil se jako sedmdesátiletý, ale na duchu nezlomený. Okamžitě se začal věnovat reformám církevního uspořádání, omezil působení žebravých řádů a začal zvelebovat své biskupské sídlo v Roudnici.

Tak se jeho trest vlastně proměnil v duchovní dobrodiní. Jan z Dražic se ve Francii setkal s kulturou, která českou vysoce převyšovala, a po svém návratu domů, byl prohlášen za nevinného, ji začal u nás prosazovat. Podle francouzského vzoru nechal v Roudnici zbudovat první kamenný most v Čechách a klášter, jehož rajský dvůr patří mezi největší díla vrcholící gotiky.

Čtěte také

Václav Vokolek: Poklad v Benátkách nad Jizerou

Biskup Jan z Dražic je spojován s celou řadou nádherných iluminovaných knih, v nichž se také projevuje výrazný francouzský vliv. Není vyloučeno, že právě on dal podnět k prvnímu úplnému překladu Bible. V jednom pergamenovém kodexu z počátku 14. století najdeme pod scénou Ukřižování znaky pražského biskupství a pánů z Dražic. Mezi nimi klečící biskup je sám Jan. Zda se jedná o skutečnou podobiznu, netušíme. Zemřel roku 1343, když byl půl století biskupem pražským.

Ale vraťme se na zašlou zříceninu hradu. Když biskup Jan z Dražic chtěl své rodové sídlo přestavět, pozval si na to avignonskou stavební huť mistra Viléma a nový hrad byl zbudován ve stylu francouzské gotiky. Ve druhém patře se nacházely reprezentační prostory. Velké místnosti byly vytápěny krby a z drobných fragmentů vyčteme, že zařízení i stavební detaily tu byly vpravdě luxusní. Našly se fragmenty krásných s erby Dražiců, které zdobily podlahy reprezentačních prostor.

Čtěte také

Václav Vokolek: Když přežijí jen pověsti

Zajímavé je, že bratr biskupa Jana, Řehník, založil v sousedství hradu město Nové Benátky a v něm významný klášter cyriaků, bývalých ochránců poutníků ve Svaté zemi. Netušil, že toto rozhodnutí bude pro rodový hrad osudné. Když totiž Bedřich z Donína, jeden z dalších majitelů Dražic, postavil v Benátkách pohodlnou renesanční tvrz, přestal středověký hrad sloužit svému účelu a byl tedy navždy opuštěn. Není bez zajímavosti, že právě v té době se na benátský zámek stěhuje císař Rudolf II. a renesančnímu císaři musel pustý hrad připadat jako opovrženíhodné monstrum překonaného životního stylu.

Z hradu se do dnešních dnů mnoho nezachovalo a stejně tak se vytratily problémy arcibiskupovy doby. Jen mohutný roh paláce vybízí k rekonstrukci, která by ukázala význam zaniklého rodového sídla. Z něho lze jen těžko vyčíst kvalitu zdejší hradní architektury. Je však jisté, že stavitel mistr Vilém přišel do Dražic ze slunné Provence, která byla prvním ohniskem vrcholné gotiky, která se až daleko později dostala do střední Evropy a na naše území. Ale holé kameny o tom dnes příliš nesvědčí.

Čtěte také

Václav Vokolek: Parník symbol

Dnešní zřícenina v nejmenším nepřipomíná nádherné sídlo muže, jenž se zhlédl v zrcadle francouzského ducha. Zbytek slavného hradu připomíná opuštěné hnízdo orla, krále ptáků. Můžeme ho považovat za symbol nejen moci, ale také významného ducha a vkusu, který byl potomky zapomenut. To by si měli i dnešní mocní lidé v Dražicích připomenout. A současníci by si u pustého, kdysi mocného, sídla mohli uvědomit, že všechny současné

problémy se brzy rozplynou v neustávajícím proudu času. Právě tomu nás učí historie.