V Praze vznikla malá kyjevská cirkusová akademie. Artistům a artistkám z Ukrajiny pomáhá Cirk La Putyka a Jatka78
Tři desítky studentů a studentek Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění utekly před válkou z Ukrajiny do Prahy. Útočiště našli v uměleckém centru Jakta78, kde s pomocí souboru Cirk la Putyka mohou nejen bydlet, ale také trénovat.
Oficiální název školy zní Kyjevská městská akademie cirkusu a múzických umění, což znamená, že se nesoustředí pouze na cirkus, ale i na jiné formy performativního umění. Akademie má víc než šedesátiletou historii. Byla založena v roce 1961 a její postavení v kontextu cirkusových umění na Ukrajině je dost podstatné.
„Na naše studenty a studentky jsme hrdí. A nejedná se pouze o Ukrajince. U nás studují lidé z celého světa. Obzvláště si vážíme toho, že se k nám po ukončení umělecké kariéry vrací jako pedagogové, což znamená, že mezi našimi trenéry a trenérkami jsou velmi zkušení lidé a tím také naše škola nabývá na prestiži.“ Říká prorektorka školy Nina Araya, která je v současné době se studenty v Praze.
Čtěte také
A dodává: „Válka nás zasáhla ze dne na den. Byl to šok a museli jsme rychle jednat. Velkou pomocí byly zahraniční partneři naší školy, protože i naše škola je součástí mezinárodní aliance cirkusových škol. Skrze jejich komunikační kanály jsme posílali prosby o pomoc, které byly vyslyšeny z různých organizací, jakou je třeba i soubor Cirk La Putyka a Jatka78.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Jak jsem se protloukal, Cesta do Carsonu, Podivný sen a další příběhy Marka Twaina
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Totální výprodej na Vltavě! Davové šílenství s katastrofickým koncem v dokudramatu Érica Pessana
-
Friedrich Dürrenmatt: Proces o oslí stín. Komedie o hlouposti a jejích následcích
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
