V čekárně vzpomínek. Osudy Daisy Mrázkové, autorky slavných dětských knížek

Objednal jsem se na návštěvu k Daisy Mrázkové, spisovatelce a výtvarnici, autorce slavných dětských knížek, které si sama ilustrovala. „Flóro, podívej, pan redaktor za tebou přišel,“ vytahuje paní Mrázková ze šuplíku medvídka, kterého znají generace dětí z knížky Můj medvěd Flóra. „Ale já jsem přišel spíš za vámi,“ říkám polohlasem, aby se Flóra neurazila. „Rád bych slyšel vaše vyprávění, jak všechny ty knížky a obrazy a grafiky vznikaly.“

Byt v Praze – Nuslích do sebe otiskl a nasál všechny důležité události života Daisy Mrázkové (1923–2016) a dodnes jsou tu živé. Přistěhovala se sem s anglickou maminkou v roce 1936, když jí bylo třináct. Sedíme u stolu, u kterého jako švadlena šila své práce.

Čtěte také

KVÍZ: Vyzkoušejte si, co víte o autorce dětských knížek Daisy Mrázkové

Ve skříni visí loutky ušité z odstřižků látek od tatínka, taky krejčího. Na skříni leží desky s Daisynými dětskými kresbami. Daisy maturovala v červnu 1942, v době heydrichiády a když jela na zkoušku, na Karlově náměstí zrovna nacisté zasahovali proti parašutistům ukrytým v pravoslavném kostele. Než stačila nastoupit na Umělecko-průmyslovou školu, nacisté školy zavřeli a Daisy Mrázková se i s budoucím manželem Jiřím Mrázkem odstěhovala na Vysočinu, kde se dočkali konce války. Ze zážitků nedotčené přírody vznikaly později její knížky Neplač, muchomůrko, Chlapeček a dálka, Byla jedna dálka, Haló, Jácíčku a další. Napsala jich celkem dvanáct.

Prolíná se v nich lyrika s epikou. Na osudech dětí, zvířátek, přírody nebo věcí seznamuje čtenáře se světem kolem sebe, se základními otázkami života. Svět jejích hrdinů je křehký, plný drobných událostí: věci mají své osudy, které jsou dětskými hrdiny prožívány intenzivně jako jejich vlastní. Z každého příběhu je cítit lidská účast, vztah k věcem, přírodě, lidem.

Daisy Mrázková: Co by se stalo, kdyby...|foto:Nakladatelství Baobab

Své výtvarné dílo rozvíjela Daisy Mrázková v kontaktu s předními českými tvůrci 50. a 60. let, který jí zprostředkoval manžel Jiří Mrázek. Byla členkou umělecké skupiny výtvarníků při Umělecké besedě UB12. Od olejomaleb a portrétní tvorby postupně přešla ke kresbě. V posledních letech vystavovala v Topičově salónu v Praze, kde pod názvem Voda a čára představila kromě velkých pláten také kresby rozmývacími pastelkami a japonskými kaligrafickými štětci.

Daisy Mrázková, 2007|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Na vnitřních dveřích v nuselském bytě Daisy Mrázkové je pískovaný nápis Čekárna. Je to památka na zubní ordinaci, která tu bývala kdysi dávno. Dneska se tu bydlí, ale duch čekárny jako by přetrvával. Uvědomuji si to ve chvílích, kdy sedím s mikrofonem, naslouchám poetickému vyprávění Daisy Mrázkové. Z osobitých postřehů a drobných vzpomínek se pomalu skládají konkrétní podoby vzácných osob a událostí jejího života.