Týden politické satiry

Od Haška a Hašlera k Osvobozenému divadlu

Teatrolog Vladimír Just začne autorem, kterého kabaret a satira stály život, totiž Karlem Hašlerem, a přes Jaroslava Haška se dostane až k Osvobozenému divadlu.

Zasměj se, nebo střelím

Přemysl Rut se v pořadu, ve kterém i hraje na klavír a spolu s Markétou Potužákovou zpívá, zamyslí nad naším sklonem často nazývat satirou útoky, které satirikovi nemůžou nijak ublížit, protože jsou namířeny na slabšího. Nejotřesnějším příkladem jsou antisemitské popěvky a veršovánky, ale také komunistické „statistické šlehy“ proti náboženství nebo – ve všech režimech – proti intelektuálům.

Komunální satira v kontextu politických událostí

Děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann vše zasadí do historického rámce.

Vlast, bestie, hmyz a masochista

Teatrolog a redaktor časopisu Svět a divadlo Jakub Škorpil se podívá na problematiku satiry v divadle po roce 1989 včetně zamyšlení nad tím, proč trvalo tak dlouho, než se česká divadla k satirickému pohledu na skutečnost odhodlala.

Satira v časech bez nepřítele

Stanislav Biler pojedná současnou satiru jako dialog autorů esejů pro připravované vydání revue Prostor. V tomto případě si připomeneme výroky politiků, které poslouží jako příklad toho, jak někdy stačí nasvítit společenský jev nebo výrok kriticky a vypadá bez dalšího jako autentický příklad satiry.

Ne vše, co sebe samo jako satiru pojmenovává, jí skutečně je. Jan Jirák, žurnalista a vysokoškolský pedagog, připomíná, že každá satira slouží především k nasvícení, k odhalení nějakého významného společenského problému, který autor považuje za zásadní. Je důležité, aby se jednalo o něco, co je v základech společnosti. Když to autor považuje za nezdravé, může na věc poukázat různým způsobem a satira je jedním z nich. Je signálem, že by si společnost přála, aby platily hodnoty, které reálně neplatí.