Trpělivost, naslouchání nebo hledání souvislostí. Proč už nemáme čas na archeologii?

Klíčovým pojmem v archeologii je čas, a to hned několikrát. Je o odkrývání, rozeznávání a chápání jednotlivých vrstev času, které zastupují fyzické vrstvy. A čas hraje roli i ve způsobu práce archeologa, jejíž technologie je z principu pomalá – je třeba jemné a trpělivé odhalování. Vystavené konceptuální umění pracuje s časem podobným způsobem. Věnuje čas naslouchání okolí, pozorování, přemýšlení, vciťování se, hledání souvislostí, a teprve z této „archeologické“ práce vzniká umělecký objekt. 

A uprostřed výstavy, obklopeni těmito pomalými časy, obsaženými v umění druhé poloviny dvacátého století, si uvědomíme, že až na výjimky, dnes už podobný druh umění nevzniká. Že v našem životě nemáme čas, prostor, ani trpělivost, myšlenkami postupně odkrývat souvislosti světa okolo nás po vrstvách – jako jemným archeologickým štětcem.

Nostalgie po tehdejší době v Čechách není na místě, protože volný čas v období totality byl vykoupený skutečností, že řadu věcí jsme nesměli dělat – svobodně cestovat, číst či psát určité knihy či, sledovat i vytvářet určitou kulturu. A tvorba představených umělců byla výjimka, vznikající spíše navzdory, než jako důsledek režimu. Přesto se nemůžeme neptat na důvody, proč už dnes nemáme čas na „archeologické přemýšlení“?

Čtěte také

Snaha dotknout se podstaty. Průniky linek básní a kreseb v knize Gravitační pole nevyslovitelného

Některé důvody souvisí se složitostí společnosti. Platí to jak pro společenské celky, tak pro naše individuální životy. Právě složitost struktur společnosti, kdy energie na jejich udržování převýší zisk z nich, bývá mimo jiné uváděna jako jedna z příčin kolapsu zaniklých společností v historii. V osobních životech zase všichni známe nebezpečí, kdy předměty, které měly původně zjednodušit naše činnosti, se nakonec ze služebníka stanou pánem a v posledku nám seberou víc času, než který ušetří. Výborně o tom píše například Thomas Hylland Eriksen v knize Tyranie okamžiku.

Dalším z více důvodů, proč nemáme čas na „archeologické“ poznávání světa okolo nás, je také snaha o účelovost, většinou zpeněžitelnost, veškerého našeho jednání, tedy i času. Klasické poznání je ale neúčelové a všeobecné. Jenže i v mekce poznání, tedy školách – především středních a universitách, se stále více namísto poznání učí pouze tzv. skills, tedy přímé dovednosti. Vede to k tomu, že sice víme jak věci udělat, ale nevíme proč, ani co s čím souvisí a jakému hlubšímu cíli vlastně slouží.