Travnatá střecha jako artificiální krajina. Adam Štěch objevuje brutalismus Pierra Debeaux v Toulouse
Hasičské kasárny, základní školy a experimentální rodinné domy. Takový je repertoár doposud stále málo zmapované tvorby francouzského architekta Pierra Debeaux, který patří k mnoha zapomenutým tvůrcům modernismu poloviny minulého století, jejichž práce byla výrazně ovlivněna brutalistickým příkladem Le Corbusiera.
Je osm hodin ráno jedné březnové neděle roku 2018, hustou mlhou pronikají ranní paprsky slunce a pomalu začínají ozařovat prázdné ulice městečka Tarn nedaleko Toulouse. Z vlakového nádraží mířím krátkou procházkou směrem k Maison Pradier, nejvýznamnějšímu rezidenčnímu dílu architekta Pierra Debeaux, téměř neznámého představitele regionálního francouzského brutalismu, který působil výhradně ve městě Toulouse a jeho okolí.
Narodil se v roce 1925 ve městě Mazères-sur-Salat, studoval na akademii výtvarných umění v Toulouse a od padesátých let byl ve čtvrtém největším francouzském městě aktivním zastáncem moderní architektury. V té době dosáhla estetika surového betonu, tzv. „beton brut“, svého vrcholu a Le Corbusier se se svou plastickou architekturou stal předobrazem architektů po celém světě. A právě v Toulouse padl jeho vliv na úrodnou půdu. Architekti Fabien Castaing, Robert-Louis Valle nebo právě Pierre Debeaux byli schopní Corbusiérův příklad transformovat do autentických děl naplněných suverenitou betonových konstrukcí i poetikou neortodoxních výtvarných řešení.
Tvorba Pierra Debeaux je v tomto smyslu nejkonzistentnější. Jeho hasičská kasárna Jacquese Villona z roku 1966 skrývá prostorné garáže zastřešené působivou parabolickou konstrukcí i rafinované sochařsky procítěné detaily z hrubého betonu. Od konce padesátých let tyto expresivní prvky používal také ve svých projektech privátních rezidencí, jako jsou dům Chanfreau nebo střešní přístavba loftového bytu Vessière z let 1968 až 1969.
Vrcholem jeho tvorby je bezesporu dům Pradier, který Debeaux dokončil v roce 1977. Dnes je tato památkově chráněná stavba obývána rodinou Jeana-Michela Ducata, který mě laskavě pozval na prohlídku. V domě jsem strávil asi dvě hodiny ve velmi přátelském rozhovoru. Jean-Michel je hrdý, že je dnes dům kulturní památkou a jeho odkaz rád sdílí s návštěvníky na nepravidelných prohlídkách.
Debeaux koncipoval dům jako kontinuální spirálu s otevřeným atriem uprostřed. Nakloněné střechy se zelenají čerstvou trávou a stávají se jakousi artificiální krajinou, po které můžete běhat nebo si na ní rozdělat oheň. V interiéru pracoval architekt s řadou výrazných skulpturálních řešení včetně originálních zábradlí, ramp i monumentálního krbu. Některý vestavěný nábytek je prý dílem slavné designérky Charlotte Perriand, která se s Pierrem Debeauxem přátelila.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
