Teenageři na útěku z novodobé totality a Electra obklopená figurýnami. Do studentské soutěže festivalu v Cannes se dostaly dva filmy pražské FAMU

Pro oba stále ještě studenty je zařazení do canneské sekce poctou, které si náležitě váží. „Oba filmy jsou úplně z jiných těst. Na tom je vidět, jak rozdílná díla na naší škole vznikají,“ říká k tomu s uznáním Pylypčuk. Jeho snímek popisuje pokus dvou teenagerů o útěk z rigidní náboženské sekty. „Můj film je o hledání identity a svobody, o pokusu najít sám sebe. Tahle cesta bývá mnohem komplikovanější, než si člověk představuje. Ve filmu jsou hlavní postavy ještě skoro děti, a jejich představy jsou svým způsobem naivní. Během pokusu o útěk zjišťují, že všechno není černobílé,“ přibližuje filmař kostru příběhu filmu, ve kterém se mihnou i témata síly žen a domácího násilí. Vyzdvihuje přitom práci kameramanky Heleny Fikarové. „Hodně jsme si toho připravili dopředu, je ale dobré mít v akci občas i otevřenou hlavu a zkoušet nové věci. A to jsme dělali,“ pochvaluje si Petr Pylypčuk.

Daria Kaščejeva rozvířila vlny kinematografie svým animovaným filmem Dcera (2021). Ten měl úspěšnou premiéru na festivalu v Annecy, kam se po Cannes chystá i její další opus, sedmadvacetiminutová Electra. Tvůrci ho charakterizují jako divokou vizuální báseň, a film takový skutečně je. Jde o kombinaci hereckých akcí s animací, herci jsou pixilováni a kolem nich se to hemží figurínami, botkami, kusy oděvů, zubařskými nástroji a dalšími a dalšími věcmi.

Surreálno střídá snová atmosféra, grotesku střídá horor

Krátce z děje: Electra se ve vzpomínkách vrací ke svým desátým narozeninám, a tím spouští gejzír fantaskních, snových, a občas i realistických obrazů. Často traumatických, spojených s uvědomováním si vlastní sexuality a vztahů v nejbližším okolí. Nápady paní režisérky nemají hranic, a jsou obdivuhodné. Daria Kaščejeva přiznává obdiv k dílu Jana Švankmajera a Davida Lynche, a ovlivnění jejich díly je v jejím téměř půlhodinovém snímku znát. Na rozdíl od Dcery přitom tentokrát nevychází z vlastních prožitků a zkušeností. „Ty už mi došly. Narazila jsem ale na mýtus o Élektře. Ten krásně spojil obrazy scénáře, které do sebe do té doby moc nezapadaly. A nakonec jsem našla i osobní propojení – i já se občas ztrácím mezi fantaziemi, při práci na filmech občas před realitou utíkám do říše snů. Jako moje hlavní hrdinka,“ usmívá se filmařka. Taky ona pak chválí práci svých spolupracovníků: střihače Alexandra Kaščejeva, autora hudby Lucase Verremana, kameramana Tomáše Frkala, zvukaře Miroslava Chaloupky a architekta Marka Špitálského.             

Festival v Cannes startuje 16. května. Nabídne tradiční sekce v čele s hlavní soutěží a taky ty doprovodné, věnované mladým a začínajícím filmařům, jako Týden kritiky či Patnáctka filmařů. Čestným hostem Patnáctky je letos Quentin Tarantino. A kreativní workshop Next Step bude (po skončení festivalu) věnován pražské FAMU. Z naší prestižní a ve světě stále ceněnější školy na něj přijede pět či šest studentů. O tom všem informuje vltavská Mozaika. Přináší rozhovory s českými účastníky soutěžních sekcí a představuje i další sekce a programy. Chybět nebudou ani živé vstupy přímo z místa. A nám nezbývá, než držet mladým vyslancům českého filmu palce.