Taneční kritika strážce arkána, nebo věc veřejná?

02629725.jpeg
02629725.jpeg

Tanec je arkánum, věc tajemná a záhadná, kterou ještě nikdo nevysvětlil, tvrdí publicistka Nina Vangeli, v pořadu, který Jana Návratová věnovala taneční kritice. Přesto anebo právě proto je nezbytné se tancem teoreticky zabývat, kriticky jej analyzovat a publicisticky o něm referovat.

Na tom se v diskusi věnované taneční kritice shodují šéfredaktoři Taneční zóny, Tanečních aktualit a Opery Plus. Šéfredaktor posledně jmenovaného portálu, Vít Dvořák, dokonce tvrdí, že „když by neměly jít peníze na odborný tisk, pak jsou všechny peníze na tanec a divadlo vyhozené.“

Spitfire Company: Vypravěč

Diskuse vydavatelů a šéfredaktorů se dotýká mnoha aspektů taneční, či obecně „umělecké“ reflexe. Podtrhuje například souvislost mezi úbytkem prostoru pro kulturní publicistiku v denním tisku a poklesem zájmu o hlubší diskusi o umění v odborných periodikách. Je těžké hledat čtenáře i autory, je složité držet v daných finančních podmínkách krok s technologickým rozvojem. Už udržení samotné existence časopisů a jejich obsahu je krajně náročná výzva (odborná média podporuje už jen Ministerstvo kultury, granty Magistrát hlavního města odborným časopisům zrušil).

Trend v současné kritice shrnula Lucie Hayashi, šéfredaktorka Tanečních aktualit.

Dříve se psalo o tom, „jak“ se tančí, řešila se interpretace, kostýmy, někdy taky choreografie, pak přišla fáze, kdy jsme řešili „o čem“ básník mluví, co se to na jevišti děje, a teď jsme se překlenuli do takové post post moderní fáze, kdy se ptáme „proč“, proč choreograf dělá na jevišti to, co tam dělá.


„Dříve se psalo o tom, „jak“ se tančí, řešila se interpretace, kostýmy, někdy taky choreografie, pak přišla fáze, kdy jsme řešili „o čem“ básník mluví, co se to na jevišti děje, a teď jsme se překlenuli do takové post post moderní fáze, kdy se ptáme „proč“, proč choreograf dělá na jevišti to, co tam dělá.“

Jeden druhému jsme velikým divadlem

Pražský divadelní festival německého jazyka, představení Jas. Okamžik

Přesvědčovat se o tom můžeme pravidelně každý rok také na představeních, která do Prahy zavítají v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.


Šéfredaktor Taneční zóny Vladimír Hulec vidí nezastupitelnou roli kritiky ve vedení diskuse, která kultivuje společenský prostora a dává mu duchovní rozměr.

A co na to umělci samotní, tedy ti, kterým je kritické zrcadlo nastavováno? Co očekávají od kritiků? „Aby kritik věděl víc než já, aby byl schopný mé představení zařadit do širšího kontextu a nejen kontextu České republiky, ale i kontextu evropského... chtěla bych být kritikou)popíchnutá a dozvědět se o sobě věci, které ještě nevím,“ říká performerka, tanečnice a režisérka Miřenka Čechová.