Svět nestačí jen popisovat, je potřeba ho měnit, říká pedagog z projektu Futuropolis

Čtěte také

Chceme propojovat osobní a veřejné výpovědi, říkají zakladatelky Institutu úzkosti

Futuropolis: škola emancipace je pedagogický projekt podpořený z programu inovací MŠMT. Vzniká díky spolupráci dvou organizací: platformy Institut úzkosti, která se dlouhodobě zajímá o generování různých formátů sdílení, a neziskové organizace NaZemi. Ta se patnáct let věnuje globálnímu vzdělávání a rozvíjí metody kritického myšlení. Tyto dvě organizace pak společně vytvářejí metodiku, která má podporovat školy v tom, aby se z nich stávala místa, kde bude slyšet každý hlas a kde budou žáci a pedagogové kriticky i kreativně vstupovat do současného dění.

Vynořují se nová témata: Jak o nich mluvit?

Současný svět podle týmu Futuropolis potřebuje školu, která bude aktivním aktérem i bezpečným místem podpory pro žáky i učitele. Metodička Eva Malířová k nové roli školy upřesnila, že se vynořují témata, o kterých se učitelé leckdy necítí připraveni s dětmi kriticky mluvit. Ať už jde o migraci, klimatickou krizi nebo současnou pandemii.

„Uvědomujeme si, že škola je velmi silný nástroj, který může vstupovat do současného dění a může jej ovlivňovat. Ale když není napojená na životy žáků a na problémy současného světa, může to mít i devastační účinek,“ dodala umělkyně Eva Koťátková.

Analytický přístup nestačí

V organizaci NaZemi skrze své aktivity dlouhodobě podporují napojení žáků na svět a v rámci projektu Futuropolis posouvají své přístupy dál. Dlouho se věnovali kritickému myšlení v globálních souvislostech, publikovali množství metodik a mají velkou řadu spolupracujících škol a pedagogů. Teď ale vnímají, že zapojení analytické části mozku k poznávání současného světa nestačí. Smyslové a imaginativní poznávání do vzdělávání patří a právě to do projektu přináší takzvaný smyslový tým: Eva Koťátková a Barbora Kleinhamplová z Institutu úzkosti. 

Práce učitele by neměla vést jen k byť sebemoudřejšímu popisu světa, ale právě ke změně.
Michal Prchlík

Metodický tým z NaZemi i umělkyně z Institutu úzkosti spolupracují se skupinou skoro dvaceti učitelů, díky čemuž se do projektu dostává i pohled lidí z praxe. Jeden ze zapojených pedagogů, Michal Prchlík ze Základní školy Střílky, ve vysílání představil své motivace k zapojení se do projektu: „Nestačí svět jen popisovat, to je první krok. Druhý krok je činnost, akce, změna.“

Kritická pedagogika rezonuje i dnes

Lektoři a metodici z NaZemi se setkávají s tím, že žáci nevidí smysl školy a vnímají odtrženost toho, co se učí, od okolního světa. Pocity odtržení mohou mít ale i pedagogové. Eva Malířová zmínila, že mezi důvody vyhoření pedagogů patří i nemožnost ovlivňovat podobu školního systému a špatné kolegiální vztahy. I na tyto skutečnosti se snaží Futuropolis reagovat. 

Futuropolis: škola emancipace | část týmu|foto:Futuropolis: škola emancipace

Mezi inspirační zdroje lidí zapojených do projektu patří kritická pedagogika Paula Freireho, kterou aktualizují pro současný kontext. Malířová kritickou pedagogiku chápe tak, že učení vychází ze životní situace žáka. Učitelé se pak zajímají o to, co jejich žáky pálí, co je štve, a hledají v tom témata, která zkouší napojit na širší společenské otázky nebo na kurikulum. Podle Malířové je ale potřeba pak dál s tématy pracovat a kriticky je ohledávat. „Je třeba si klást otázky po příčinách a taky se třeba ptát, kdo z daného nastavení těží,“ zdůrazňuje Malířová.

Zaprášená busta Komenského ožívá

Metodický tým projektu čerpá vedle Freireho metody i z východisek J. A. Komenského a z jeho hledání nových cest k žákovi.

Hlavními inspiracemi jsou Komenského reakce na dehumanizaci školství a potřeba demokratizace školy. Tým Futuropolis rozvíjí také jeho chápání člověka jako bytosti, která sama sebe naplňuje tím, že tvoří a transformuje věci kolem sebe. Inspirativní je také jeho myšlenka, že učit se můžeme vzájemně při budování společenství. 

Živá učebnice online

Součástí projektu Futuropolis je také interaktivní web, který Eva Koťátková nazývá živou učebnicí. Web se totiž neustále rozrůstá a je inspirací i podporou pro rozšiřování myšlenek metodiky Futuropolis. V rámci tříletého projektu budou do živé učebnice přibývat vizuální materiály, příběhy a další podněty. Živá učebnice bude postupně oslovovat různorodé smysly: Marie Čtveráčková rozvíjí zvukovou krajinu, Anita Krausová bude provázejícím hlasem. Vizuální podobu krajiny Futuropolis vytvořilo studio The Rodina.