Svět je plnej nevynesenejch kýblů. Dopisy a básně Ivana Martina Jirouse psané ve vězení
Před deseti lety, v noci z 9. na 10. listopadu 2011, zemřel v Praze na Smíchově Ivan Martin Jirous, básník, výtvarný teoretik, signatář Charty 77, vůdčí postava českého undergroundu a vězeň husákovského režimu v 70. a 80. letech. Jeho výraznou a v mnohém nezastupitelnou osobnost připomínáme koláží jeho básní a dopisů z vězení. Vltavský Souzvuk s názvem Hlohy ze dvora v Kartouzích poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Jirousovy dopisy, jsou rozčleněny do čtyř oddílů podle jednotlivých trestů: Zahrnují tedy roky: 1973–1974, 1976–1977, 1977–1979 a 1981–1985. Pochopitelně byly před odesláním kontrolovány komunistickou cenzurou a proto je autor-mukl často „zdrcával“ na vnější, technické a informační popisy. I tak se mu čas od času podařilo skrze listy vynést na světlo zprávu o ukrutnosti místa, ve kterém dlí, přestože sebe nikdy neheroizuje a ani na manželku nechce klást další těžká břemena. Především z valdické „kartouzy“ prosáknou zprávy typu „stačí jeden dva agresívní psychopati, aby to učinili pravým předpeklím“ nebo „jsem obklopen tak strašlivou sedlinou lidství, že se o tom nedá ani vyprávět“.
Čtěte také
Určitým korespondenčním vrcholem jsou Magorovy dopisy z Valdic. Nikoli proto, že se jednalo o jedno z nejtěžších vězeňských zařízení socialistického pseudoráje, ale hlavně pro skutečnost, že Jirous byl ke svému nejdelšímu trestu odvlečen od rodiny. V té době byl otcem dvou malých děvčátek, Františky a Marty. Valdické listy (ale také básně z toho času) jsou plné robustní něhy a otcovských starostí, a také milostné, manželské oddanosti a nepatetické věrnosti. Prohlásí-li básník v jedné větě, že svět možná jednou nebude vypadat tak jako dneska, „ale zatím je holt plnej nevynesenejch kýblů“, potvrzuje tím známý princip, že starost o svět vyvádí z izolace.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.