Jiřina Šiklová: Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981–1982
Odvaha, pevná vůle i morální síla nepodlehnout zvůli totalitního režimu. Vybíráme z dopisů, které Jiřina Šiklová psala své rodině a blízkým z vazební věznice v Ruzyni od května 1981 do března 1982. Každý díl poslouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Socioložka a spisovatelka Jiřina Šiklová (1935–2021) vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1965 se zde podílela na založení katedry sociologie, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat.
Čtěte také
V normalizačních letech byla Jiřina Šiklová perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury. Dopisy a úvahy, které tehdy psala své rodině a blízkým, vyšly v roce 2015 v knize nazvané Omlouvám se za svou nepřítomnost. Shromážděné texty svědčí o nebývalé odvaze, pevné vůli a morální síle nepodlehnout zvůli totalitního režimu. Šiklová nacházela únik z těžké situace v humoru a neustálé činorodosti – četla, zdokonalovala se v němčině a učila ji své spoluvězenkyně, na dálku pomáhala dceři se svatbou a se synem probírala blížící se maturitu a výběr povolání. Jakožto socioložka dokázala nově nabytých zkušeností využít jako studijního materiálu. Ačkoli sama potřebovala morální a psychickou podporu, snažila se neustále pomáhat druhým.
Po revoluci v roce 1989 Šiklová iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies. V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy, v roce 1999 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy I. stupně a v únoru 2000 získala medaili Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
