Jiřina Šiklová: Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981–1982

Socioložka a spisovatelka Jiřina Šiklová (1935–2021) vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1965 se zde podílela na založení katedry sociologie, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat.

Čtěte také

Martin Machovec: Underground? Na syntetizující práci je ještě brzy

V normalizačních letech byla Jiřina Šiklová perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury. Dopisy a úvahy, které tehdy psala své rodině a blízkým, vyšly v roce 2015 v knize nazvané Omlouvám se za svou nepřítomnost. Shromážděné texty svědčí o nebývalé odvaze, pevné vůli a morální síle nepodlehnout zvůli totalitního režimu. Šiklová nacházela únik z  těžké situace v humoru a neustálé činorodosti – četla, zdokonalovala se v němčině a učila ji své spoluvězenkyně, na dálku pomáhala dceři se svatbou a se synem probírala blížící se maturitu a výběr povolání. Jakožto socioložka dokázala nově nabytých zkušeností využít jako studijního materiálu. Ačkoli sama potřebovala morální a psychickou podporu, snažila se neustále pomáhat druhým. 

Po revoluci v roce 1989 Šiklová iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies. V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy, v roce 1999 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy I. stupně a v únoru 2000 získala medaili Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.