Svatý Vojtěch
Bez osobností, jakou byl svatý Vojtěch, jehož svátek si připomínáme 23. dubna, bychom pravděpodobně neměli Evropu v té podobě, jak ji známe dnes. Význam sv. Vojtěcha, který ve svém životě hledal modlitbu a kontemplaci (rozjímání) a přece se stále znovu dostával do víru politiky, je postavou, která je zakotvena nejen do našich dějin, ale jeho příběh vytváří společnou linku, která nás spojuje s našimi sousedy ve střední Evropě.
Jeho mučednictví i jeho hrob se staly základem hnězdenské metropole a tím polské církevní samostatnosti a polského státu. Ale to je pouze jedna strana jeho ohlasu a působení po smrti. Druhá strana, mnohokráte překrytá partikulárními a nacionálními zájmy, se nedá potlačit. Sv. Vojtěch ztělesňoval v duchovní oblasti, religiozitě, ve vztahu k církvi a kultuře, skutečný západoevropský universalismus. Kláštery, jako byl břevnovský, který založil svatý Vojtěch, a později další, byly centry nového života. Zde se rozvíjela kulturní činnost, stávaly se centry vzdělanosti. Současně však mniši učili také lid obdělávat půdu, léčili, přinášeli lidem poznatky ve sféře architektury, výtvarného umění či zpěvu a hudby. V jeho příkladě se můžeme učit, jak hledat přes problémy a neporozumění také styčné body mezi církví a společností a také objevovat možnosti jejich vzájemné kooperace.
Svatý Vojtěch byl však především mužem, který jako misionář nesl myšlenku sjednocení Evropy s jednotícím křesťanským náboženstvím. Nyní se vedou velké diskuse o tom, jaká má být vlastně Evropa, jak má pokračovat její integrace, k jakým kořenům se má hlásit, jaké dědictví máme dále rozvíjet. Svatý Vojtěch už před tisíci lety přispíval k vytváření Evropy, založené na křesťanských univerzálních hodnotách, solidaritě, spolupráci, mírovém soužití a přátelství. K tomu bychom mohli z naší současné zkušenosti dodat, že je třeba vytvářet starý kontinent také na jednotě v mnohosti. A máme tak program pokračování cesty k formování evropské sounáležitosti, která nebude založena jen na byrokratických předpisech.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.