Svatá Ludmila a Kyjev nebo Dostojevskij pohledem psychiatrie. Martin C. Putna provází duchovními dějinami Ruska a Ukrajiny

Svatá Ludmila a Kyjev

Od roku 2017, kdy se začala vysílat, už Duchovní Evropa, putující po všech koutech kontinentu, zprostředkovala i řadu klíčových epizod z ukrajinských a ruských dějin. Na počátku byla Kyjevská Rus, k níž se coby svému kořeni hlásí Ukrajinci i Rusové i Bělorusové – a v níž byla ctěna i česká světice, svatá Ludmila.

Svatý Mikuláš mezi Tureckem, Apulií a Ruskem

Mnohem později a zcela jinde vznikl stát v centrem v Moskvě. Jeho duchovní kultura se hlásila k pravoslaví, ale křesťanské tradice si v lidovém, neučeném výkladu proměňovala velmi svérázně. To dosvědčuje i kult svatého Mikuláše, který se v ruské lidové zbožnosti stal jakýmsi národním ochranným božstvem.

Bojaryně Morozovová a ruští staroobřadci

I na dlouho izolovanou moskevskou Rus pronikaly ovšem ohlasy z Evropy, i různé pokusy o reformu křesťanství. Velmi originálním ruským fenoménem je hnutí „staroobřadců“, kteří se v 17. století snažili o návrat k původní liturgii – a stali se prvními ruskými „disidenty“.

Nikolaj Gogol a víry ukrajinské vsi

Dvojznačnost a rozpolcenost novodobé ruské kultury se ukazuje na díle prvního literárního tvůrce evropského formátu, totiž Nikolaje Gogola. Rozpolcenost je jednak v tom, že se Gogol cítí Ukrajincem a píše o Ukrajině, ale používá ruštinu – a jednak v tom, že je věřícím křesťanem, ale přitom je fascinován temnými archaickými silami.

Dostojevskij pohledem psychiatrie

„Klasikem klasiků“ ruské literatury je zajisté Dostojevskij. V obdivu k jeho literárnímu výkonu se někdy zapomíná na jeho velkoruský šovinismus – i na problematičnost jeho vnímání křesťanství coby náboženství utrpení.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij|foto:Profimedia

Skorosvatý František Skoryna Běloruský

Samostatnou větev východoslovanského světa tvoří Bělorusové – zapomínaní, ale hlásící se stejně jako Ukrajinci k evropské identitě, jak ukazuje i erbovní postavení biblického překladatele Franciska Skoryny.

Svatý patriarcha Tichon Moskevský

Bolševický puč roku 1917 přinesl křesťanským církvím utrpení a ponížení, ale i výzvy a otázky, zda a v čem by bylo možné s novým režimem spolupracovat ku prospěchu obou. Toto dilema se ukazuje mimo jiné na osobnosti svatého patriarchy Tichona.

Alexandr Solženicyn versus patriarcha

Dlouholetý totalitní režim pak zplodil i literaturu odporu, a v ní i pozoruhodné výzvy k duchovnosti nové, utrpením očištěné. Dílo Alexandra Solženicyna ovšem ukazuje i na dilemata, která ruské křesťany čekala po pádu komunismu a po nástupu Putina.

Taras Prochasko a řeckokatolická postmoderna

Zatímco ruská literatura současnosti těžce zápasí s otázkami identity a národní ruské viny – nejnovější ukrajinská literatura se naopak obrací jednoznačně k Evropě, a s vlastními tradicemi nakládá i ve stylu humorném, poučeném na magickém realismu: Tak, jako Taras Prochasko, člen haličské postmoderny, ve svých románech z Podkarpatí.