Straussova Ariadna na Naxu se vrací po dlouhých 45 letech na prkna Národního divadla v Praze

Opera Ariadna na Naxu zobrazuje konfrontaci „vysokého“ a „nízkého“ umění i rozpolcenost, se kterou se může skladatel během tvůrčího procesu setkat. Jde vlastně o dvě opery v jednom: během Prologu se dozvíme, že se v domě bohatého mecenáše chystají přípravy vážného antického dramatu o Ariadně, ale zároveň má být uvedena i rozpustilá komedie dell'arte o přelétavé dívce Zerbinettě. Střídání vysokého a nízkého umění se pak projevuje nejen dějově, ale i tím, že vznešeně znějící operní hudba se tu mísí s komickými tanci a rozvernými písničkami.

Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos) Richard Strauss|foto:Petr Neubert, Národní divadlo

Opera Ariadna na Naxu byla nastudována v jednom pěveckém obsazení, ve kterém figuruje islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir v roli Skladatele, švédská sopranistka Cornelia Beskow jako Ariadna, čínská sopranistka Ziyi Dai jako Zerbinetta nebo dánský tenorista Magnus Vigilius, který se představí jako Bacchus. V činoherní roli Hofmistra, který účinkuje jen v Prologu a který je jakousi spojkou mezi bohatým mecenášem a jednotlivými herci, se na pražské operní jeviště vrací Dagmar Pecková.

Režie se ujala Sláva Daubnerová, která už v Národním divadle dříve připravila Janáčkovy Výlety páně Broučkovy a také operu Rodiona Ščedrina Lolita. Ve své inscenaci chtěla odpoutat od určité násilné komediálnosti, ke které může vybízet už samotný Prolog.

Režisérka Sláva Daubnerová při zkoušce Ariadny na Naxu|foto:Petr Neubert, Národní divadlo

Straussovu Ariadnu na Naxu nastudoval hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra, který toto dílo považuje za výjimečné v kontextu celé skladatelovy operní tvorby.

Robert Jindra při zkoušce Ariadny na Naxu|foto:Zdeněk Sokol, Národní divadlo