Spojuji humor a erotiku z politických důvodů, říká francouzská režisérka o filmu Bezstarostná dívka

Mladší Naima se zatím hledá, ale starší Sophie se bez výčitek oddává uvolněnému životnímu stylu. Bezstarostná dívka působí jako lehký letní film, ale vede k širším otázkám svobody, erotiky v době #metoo a francouzské kinematografie.

Poslechněte si rozhovor v záznamu z pořadu Reflexe. Část vám nabízíme taky v přepisu:

Před premiérou Bezstarostné dívky jste řekla, že jste chtěla natočit jednoduchý film na komplexní téma. Můžete prozradit, co všechno se ve vašem námětu skrývá?

V Bezstarostné dívce je tolik vrstev, ale řekla bych, že jsem se snažila spojit humor a erotiku jako svého druhu zbraň – a to z politických důvodů. Snažila jsem se vyjádřit svou vlastní pravdu a vidět ženy a muže férovým způsobem. Chtěla jsem natočit letní příběh, takový, na který bych se sama dívala. Ale musíte se mě zeptat konkrétněji, pokud se mám dostat hlouběji do komplexního tématu. Natočila jsem už spoustu filmů, které šly proti mému deklarovanému záměru, to znamená dělala jsem složité filmy na jednoduché téma, a tentokrát jsem zkrátka chtěla postupovat jinak.

Režisérka Rebecca Zlotowski|foto: Film Europe (5008377)

Jaký je vztah mezi potěšením a svobodou ve vašem snímku Bezstarostná dívka?

Cítím to tak, že po zhlédnutí mého filmu byste měli pochopit, že s různými klišé a stereotypy se dá vyjednávat. Už samotný název filmu – Bezstarostná dívka – si lze vyložit několika způsoby. Jasně, můžete na to jít jednoduše: jde o lehkou holku. A mojí hrdince by to vůbec nevadilo, proto je zajímavá a moderní. A pak můžete pouvažovat nad tím, kdo koho ovládá, kdo drží situaci v rukou – dívka s až agresivně sexuálním tělem nebo chlápek, co má velkou loď? Kdo je víc neslušný – mladá žena, která se obléká tak, jak se obléká, nebo muž, který si před chudáky dopřává na své jachtě? Chtěla jsem, aby podobné otázky filmem proudily a aby si je dřív nebo později položil každý.

Jaká idea stála za sexuálními scénami?

Jde o takové hřiště, na kterém si ráda hraju. Podobných scén vídáme hodně, často je točí muži, a proto jsme v nich svědky jejich touhy. A já mám k věci jiný přístup a opravdu jsem chtěla natočit několik sexuálních scén tak, jak by se líbily mně. Jsem šťastná, když mi herec Nuno Lopes řekne, že jsou opravdu krásně nasnímané. Ráda ukážu jeho tělo stejně, jako by jiný režisér ukazoval fyzickou krásu herečky, i když i jejich těla se mi líbí. Chtěla jsem ale do filmu dostat něco navíc, udělat něco jinak – těch možností je přece tolik, viděli jsme je třeba v queer filmech. Moje koncepce erotiky na plátně vychází z obou proudů. Miluju hvězdičky, které se v Cannes procházejí po ulici nebo vystavují svá těla při polehávání na pláži. Jsem fanynka Brigitte Bardotové i Claudie Cardinalové, mám ráda italské filmy 60. let, a hrdinka Bezstarostné dívky taky. Myslím si, že bychom tyhle stereotypy měly přijmout, být na ně hrdé a zkusit si s nimi trochu pohrát. Je na čase. Nemusíme se nutně přizpůsobovat mužským očekáváním nebo plně přijmout jejich pohled, vždycky k obojímu můžeme přidat něco vlastního.

Z filmu Bezstarostná dívka, režie Rebecca Zlotowski|foto: Film Europe (5008377)

Včera před premiérou jste uvedla, že jste na svoji herečku Zahiu Deharovou narazila na Instagramu. Jak k tomu došlo? A spustilo tohle setkání společnou práci na scénáři, na její roli, nebo ta byla zformovaná předem?

Přímo z její osobnosti jsem nevycházela, ale Zahia rozhodně je důležitou součástí celé myšlenky filmu. Snímek se totiž začal zhmotňovat, jakmile jsem našla správné lokace. Na příběh Bezstarostné dívky jsem myslela dlouho, původně jsem na něj narazila v nějakém časopise. Dvě mladé ženy, které si během léta užívají na Azurovém pobřeží a flirtují s bohatými muži. No jo, časopis a Instagram, je to smutné, ale je to tak, nedá se nic dělat.

Námět jsem měla v šuplíku, dlouho se nic nedělo, a pak přišla aféra s producentem Harvey Weinsteinem. Ta mě donutila uvažovat o dominanci, zneužívání moci, o koloběhu touhy – všechno takové šedé zóny. Jsme Francouzi, takže nám může připadat cool mít problémy díky svému libidu. A pak mi Zahia Deharová poslala zprávu na Instagramu – já vím, že to zní skoro tak blbě, jako kdybych domů přivedla přítele a řekla, že jsme se poznali na Tinderu. Zahia mě znala, i když moje tvorba rozhodně nepatří k francouzskému mainstreamu. A její vzhled v tomhle ohledu opravdu klame; vypadá jako hloupá blondýna a ne jako cinefil. Zaposlouchala jsem se do jejích videí, a když jsem slyšela, jak mluví, byla jsem opravdu zaskočená tajemstvím, které kolem sebe šířila; zároveň projevovala zvědavost, byla sofistikovaná – prostě úplně rozbila ten prvotní a otřepaný vulgární dojem. Mně vulgarita nevadí, ale ona taková vůbec není. Byla jsem překvapená, protože její osobnost mě okamžitě navedla do filmu, který připomínal dílo Erica Rohmera. Takže takhle se zrodila Bezstarostná dívka, jako verze Rohmerovy Sběratelky roku 2019.

Z filmu Bezstarostná dívka, režie Rebecca Zlotowski|foto: Film Europe (5008377)

Jak moc ovlivnila situace kolem hnutí #metoo vaši práci?

Ovlivnila nejen mě, ale i ostatní. A je to tak správně! Jde o novou součást našeho svědomí, o možnost klást si nové otázky. Když jsem viděla film Bertranda Bonella Zombi Child, který se mi moc líbil, cítila jsem, že se ptá na ty samé věci, které zajímají i mě – jako kolonizace nebo genderová reprezentace. Cítím, že náš úkol jako filmařů je brát podobné věci v úvahu. Zvlášť Francouzi svým uvažováním zůstali ve středověku a teprve poslední rok mám pocit, že se publikum o podobné otázky opravdu začíná zajímat. Mně trvalo roky, než jsem jednak získala potřebný kredit, a jednak než mi došlo, že je načase být taky ženou.

Mám pocit, že váš film už sahá dál za #metoo – stud a naštvání uvolňují prostor smyslnosti…

Ano, o takový efekt jsem usilovala. Nejsem vlastně až tak naštvaná, ale možná mám jen štěstí. Jako zbraně preferuju smysl pro humor a společné uvažování nad věcmi spíš než stud, zlobu a násilí.

Z filmu Bezstarostná dívka, režie Rebecca Zlotowski|foto: Film Europe (5008377)

Je pro vás svoboda důležitou definicí úspěchu?

Rozhodně. Myslím, že to je jediná věc, o kterou stojí bojovat. Možná autonomie je lepší slovo. Nejde tolik o to být svobodná jako stát se nezávislou – sexuálně, finančně, kulturně; možnost být sama, když chci. Cítím to tak. Nikdo přece nechce záviset na ostatních.