Ve filmu Kolibřík dospívá jedna dívka i celá země. Režisérka Kim Bora je nový talent asijského kina

Korejský snímek Kolibřík, který vyhrál sekci Generation 14PLUS na letošním Berlinale, vypráví příběh dospívající dívky Unhi. Režisérka Kim Bora ho zasadila do roku 1994, kdy došlo k velkému neštěstí při zřícení mostu Songsu a také zemřel severokorejský vůdce Kim Ir-sen. Režisérka navštívila v říjnu Prahu, aby Kolibříka osobně uvedla na přehlídce korejských filmů. Rozhovor si poslechněte v záznamu pořadu Reflexe. Část vám nabízíme také v přepisu.

Z filmu Kolibřík|foto: Mass Ornament Films

Co se skrývá za názvem filmu – Kolibřík?

Chtěla jsem se odrazit od významu spojeného s kolibříkem – je to nejmenší pták na světě, ale je schopný za medem doletět velké vzdálenosti a hýbe křídly asi 80x nebo 90x za vteřinu. Dívala jsem se na YouTube na slow-motion videa s kolibříky a jejich pohyb křídel je fascinující. Kolibřík představuje symbol a jeho neustálé putování za medem odpovídá zrání hlavní hrdinky a jejímu hledání lásky a naděje. Nikdy se nevzdá stejně jako kolibřík, takže ano, mezi nimi najdeme určité asociativní pouto.

Film se odehrává v polovině 90. let v Jižní Koreji. Jak konkrétní čas, tak místo jsou pro váš debut i vás osobně velice důležité. Proč?

To není důležité období jen pro mě, ale pro všechny Korejce. Po letní olympiádě v roce 1988 jsme se snažili rychle se stát rozvinutou zemí. Pro potřeby olympijských her a abychom se předvedli celému světu se toho tolik postavilo, v tak rychlém tempu. Proto došlo ke kolapsu mostu Songsu, o rok později ke zřícení obchodního domu Sampoong. Bylo to hořké vystřízlivění; během dvou let jsme v Koreji tragicky přišli o spoustu obyvatel. Museli jsme si uvědomit cenu lidského života a nadřadit otázky každodenní bezpečnosti nad zběsilý rozvoj celé země. Pro Korejce šlo o nesmírně důležité a formativní období – kam jsme se zatím dostali a zda chceme stejným způsobem pokračovat dál. Dospívá totiž nejen hlavní hrdinka mého filmu, ale v přeneseném významu celá země.

Z filmu Kolibřík|foto: Mass Ornament Films

Řekla byste, že jde o feministický film?

Jsem otevřená jakýmkoliv charakteristikám. O mém filmu se může hovořit jako o feministickém, politickém, historickém, coming of age… Opravdu jsem se snažila do snímku dostat řadu přesahů, takže budu ráda, pokud se o něm bude hovořit jako o feministickém.

Korejské kinematografii dominují muži, a to nejen kvůli jménům jako Park Chan-wook (Oldboy ad.) nebo Bong Joon-ho (Parazit ad.). V posledních letech ji proslavily taky žánrové kombinace. Vy se vydáváte jiným než žánrovým směrem, cestou civilního dramatu; a zároveň nepatříte do společenství tamních mužských tvůrců. Takže vás můžeme popsat jako nový hlas v korejské kinematografii?

Ano, to se mi líbí. Ženy mi jsou velkou inspirací a snažím se je ukázat takové, jaké jsou – jako lidské bytosti – protože je vídáme spíš v rolích sexualizovaných objektů. Já ženy přece jen vnímám na trochu hlubší a niternější rovině a souhlasím s vámi, že korejské kinematografii dominují muži. Od minulého roku ale můžeme pozorovat nástup silné generace ženských filmařek, která připomíná novou vlnu. Filmový festival v Pusanu loni snad poprvé sestavil program tak, aby v něm byli stejnou měrou zastoupeni muži a ženy. Je to velmi inspirující a zdaleka nejen proto, že jde o snímky natočené ženami – jsou to prostě dobré filmy. Nejsem proti maskulinní kinematografii, ale myslím, že by se měla objevovat díla s různorodými hlasy, které jsme dřív neslyšeli. V Koreji divačky Kolibříka přivítaly, protože podle nich představují ženské hrdinky vzácné zboží.

Z filmu Kolibřík|foto: Mass Ornament Films

Kolibřík mi částečně připomněl některé filmy tchaj-wanské nové vlny, zvláště pak ty, které pojednávají o rodině a dospívajících postavách; vzpomněl jsem si třeba na snímky Edwarda Younga. Inspirovaly vás tamní filmy nebo ne?

Rozhodně ano a jsem ráda, že jste si toho všiml. Díla tchajwanské nové vlny mi jsou obrovskou inspirací a filmaře jako Edward Young, Hou Hsiao-hsien nebo Tsai Ming-liang mám opravdu moc ráda. Youngův film Raz dva sloužil jako určitý předobraz pro Kolibříka. Na Tchaj-wan jsem zavítala už tolikrát, a právě z toho důvodu, abych se podívala, kde se natáčel snímek Raz dva.