Špión vypovídá II

Jeho vzpomínková kniha Špión vypovídá byla publikována nejprve anglicky a od roku 1979 čtyřikrát česky, pokaždé ovšem v zahraničí. Teprve v roce 1990 vyšla v masovém nákladu i u nás. Obsahovala řadu otřesných informací, svědectví a příběhů ze zákulisí Státní bezpečnosti, jejích zahraničních a domácích aktivit, a komunistického režimu vůbec. K některým pasážím ovšem zazněly výhrady v tom smyslu, že Frolík píše i o akcích, na nichž se osobně nepodílel a pouze o nich slyšel.

Publikace Špión vypovídá II, s podtitulem Jasná zpráva o konci jednoho světa, je však dosti odlišně strukturovaným textem. Obsahuje Frolíkovu výpověď výpověď před Senátem Spojených států ze dne 18. listopadu 1975. Jsou zde jen drobné nepřesnosti způsobené zřejmě jednak tím, že Frolík byl v době výpovědi již téměř šest a půl roku v zahraničí a například méně podstatná jména si už docela přesně nepamatoval a jednak tím, že to prostě nebyl žádný intelektuál, ale zpravodajský důstojník. Snad jen zamrzí, že editoři českého vydání Přemysl Vachalovský a John Bok neopatřili tyto omyly příslušnými poznámkami.

Text knihy je překladem z anglického originálu, jehož zmenšené faksimile kniha rovněž obsahuje. Původní vydání umožnila skutečnost, o které píší editoři v předmluvě: "Toto svědectví bylo rozhodnutím legislativního výboru Senátu Spojených států po dvou měsících odtajněno, vydáno tiskem a zpřístupněno veřejnosti." Jde o přepis magnetofonového záznamu včetně doplňujících otázek přítomných senátorů a několika přizvaných odborníků. Povzdech budí jen dvojí vypnutí nahrávání: v samotném úvodu, kdy byla mezi přítomnými zřejmě dohadována "pravidla hry" a v okamžiku, kdy při diskusi došlo k otevření velmi zajímavé otázky "úpravy výkresů" jistého západního bojového letadla komunistickým agentem. Stroje podle nich postavené pak díky těmto změnám padaly tak často, že se jim přezdívalo létající rakve.

Ve Frolíkově vystoupení zazněl podrobný systémový přehled struktury a fungování Státní bezpečnosti doma i v zahraničí v 50. a 60. letech. Vedle toho pak i popis několika zpravodajských operací a také řada velmi zajímavých jmen v ještě zajímavějších souvislostech. Velká část výpovědi je přitom zcela přirozeně věnována prostředí Spojených států, jinak hlavního zahraničního zájmového objektu naší rozvědky. Je např. velmi pozoruhodné, že se StB velmi intenzivně zajímala o současného amerického prezidentského kandidáta Zelených Ralpha Nadera, jeho někdejší spolupracovníky a jím inspirované hnutí na ochranu spotřebitele, které si v USA během 60. a 70. let postupně vydobylo velmi silnou pozici.

Bez zajímavosti není ani Frolíkova charakteristika levicových radikálů ve Spojených státech: "Odsuzovali zkorumpované režimy ve Vietnamu a Kambodži, strachovali se o svobodu tisku v oněch zemích, ale nyní, když už v obou zemích o svobodě tisku nemůže být řeč a probíhají tam středověké masakry a genocida, se raději účastní konferencí o postavení prostitutek a rozčilují se, že vládní úředníci mají nějaké svazky s jejich jmény, jež obsahují jejich vlastní novinové články a televizní záběry."

Kniha je doplněna přetiskem autorovy předmluvy k původním pamětem, fotografiemi důstojníků StB, které Frolík při slyšení identifikoval a stručným životopisem. Jeho poslední věta jakoby charakterizovala autora i jeho řemeslo lépe, než obšírné analýzy: "Podle nám dnes dostupných informací žije Josef Frolík se změněnou identitou někde na území USA." České slovníky - s výjimkou Encyklopedie špionáže, kde datum úmrtí není uvedeno - ve kterých je zpracováno Frolíkovo heslo, uvádějí totiž jako den jeho smrti 11. květen 1989.