Smrt morčete a jiné prózy. Představujeme povídkovou tvorbu Ladislava Fukse

22. říjen 2021

Do české literatury vnesl téma existenciálního strachu, zobrazil přitažlivost smrti a zmaru v těsné blízkosti lásky a naděje. Jeho dílo se stalo uměleckým vyústěním poznatků hlubinné psychologie. Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock nebo Vévodkyně a kuchařka – těžko bychom dnes hledali někoho, kdo by nikdy neslyšel o některém z románů spisovatele Ladislava Fukse. Poněkud stranou se krčí jeho drobné prózy. Pětici z nich poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Smrt morčete
Účinkuje: Bořivoj Navrátil
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno v roce 1993.

Nedohořelá svíčka
Účinkuje: Jan Hartl
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno v roce 1993.

Kchonyho cesta do světa
Připravil: Zdeněk Grmolec
Účinkuje: Jiří Valůšek
Režie: Lukáš Kopecký
Natočeno v roce 2014.

Poslední ostrov
Připravila: Marie Nováková
Účinkují: Jaroslav Plesl, Zdeňka Sajfertová
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2017.

Športovec (Vzpomínka na koncentrační tábor Oederan)
Připravil: Erik Gilk
Účinkuje: Dana Černá
Režie: Lukáš Hlavica
Natočeno v roce 2018.

Vedle literárního talentu disponoval Ladislav Fuks i mimořádnou odbornou erudicí – na FF UK studoval filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění. Klíčové pro jeho tvorbu byly sdílené tragické osudy jeho židovských přátel na počátku druhé světové války, zvýšená citlivost, stejně jako traumata ze skrývané homosexuality.

Náš výběr drobných próz otevírá titulní povídka ze souboru Smrt morčete, kterou Ladislav Fuks napsal ve druhé polovině šedesátých let. Příběh se odvíjí v dialogu mezi ráznou ženou místního hrobníka a pojišťovacím agentem z Vídně. Peněz lačná paní Kadloubková nechává pojistit morče své sousedky, aby posléze profitovala z jeho smrti.

V dalších dvou textech se vracíme k samým počátkům prozaické tvorby Ladislava Fukse. Povídkový soubor Mí černovlasí bratři vznikl už na sklonku padesátých let, ke čtenářům se dostal ale až v roce 1964. Jde o cyklus příběhů provázaný osudy pětice přátel, zprostředkovaný třináctiletým vypravěčem Michaelem.

V povídce Kchonyho cesta do světa se ocitáme na počátku německé okupace Československa. Pro rodinu rabína Kchona je jedinou nadějí emigrace, v očích jeho syna Davida, přáteli nazývaného Kchony, dychtivě očekávaná jako výprava do světa, který je „širý, pestrý a rozmanitý“. Nečekaná tragédie ale maří vše ještě dříve, než cesta může začít. V druhé povídce Nedohořelá svíčka vrcholí Michaelův spor s despotickým zeměpisářem, zarytým antisemitou, kterého jeho fanatismus zbavuje smyslů a vydává v ústrety šílenství.

Čtěte také

V řadě próz Ladislava Fuchse můžeme nacházet autobiografické rysy. V případě próz z knihy Mí černovlasí bratři autor sám přiznává inspiraci skutečnými postavami – jak v případě Michaelových (tedy Ladislavových) židovských spolužáků, tak jejich zeměpisáře.

Zcela jiného ladění je povídka Poslední ostrov. Manželé Novákovi mají životní sen vycestovat na dovolenou do Jugoslávie. Upínají se k němu celým svým bytím, věnují mu všechny své síly a představy. Splní se jim nakonec jejich přání?

Na závěr jsme pro vás vybrali jednu z méně známých povídek Ladislava Fukse Športovec (vzpomínka na koncentrační tábor Oederan). Knižně vyšla v antologii šoa povídek Tobě zahynouti nedám a před tím pouze časopisecky ve Věstníku židovských náboženských obcí v roce 1962. Tedy ještě rok před autorovým proslaveným prozaickým debutem Pan Theodor Mundstock. Modelový text situovaný do koncentračního tábora Oederan si neklade nároky na autentičnost, avšak dokonale evokuje atmosféru v lágru používaje přitom mystifikující paralelu k fotbalovému zápasu.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

Spustit audio

Související