Směřuji k radikálním cestám. A zajímá mě, jak si televize vybírá témata ke zpracování, říká dokumentaristka Lucie Králová
Dlouhodobě si zapisuje sny, kterým také věnuje právě připravovaný dokument Naslouchači snů. Kloní se k intuici a důrazu na proces, v dokumentární tvorbě je příznivkyní průzkumnických, radikálních cest. Hostem Vizitky byla filmařka a autorka knihy Rozumět televizi Lucie Králová, jejíž dokumentární opera Kaprkód získala cenu za nejlepší hudební dokument na mezinárodním filmovém festivalu v Krakově a podle Sdružení českých filmových kritiků jde o nejlepší dokument roku 2022.
Původně se zabývala fotografií, nakonec však dala přednost pražskému Institutu základů vzdělanosti (dnes Fakulta humanitních studií). Na školu zpětně nedá dopustit, koncem 90. let na ní učili špičkoví odborníci v oblasti sociologie, filozofie či psychologie, podstatná byla pro školu kromě cizích jazyků i kreativní složka. „Kdybych se nepotkala s tímhle typem myšlení, pravděpodobně nebudu dělat takové filmy, jaké teď dělám,“ míní Lucie Králová. „Usnadnilo mi to schopnost rozlišovat a orientovat se v různých humanitních oborech a pomáhalo zpřesnit způsob, jakým se člověk může ptát při natáčení dokumentu.“
Dějí se mi zvláštní věci
Když pak objevila různé typy tzv. dokumentární kinematografie, došlo jí, že bude moci propojit fotografickou práci se způsobem, kterým se táže po podstatě věcí. „Mně se navíc v životě neustále dějí zvláštní věci. Jedu třeba vlakem, někdo si ke mně přisedne a odvypráví mi půlku života. Líbilo se mi, že jsem na FAMU mohla spojit tuhle fascinaci nečekanými situacemi a výtvarnou práci do oboru, který se nějak jmenoval a měl svou katedru,“ usmívá se.
Dnes je jméno Lucie Králové spojené nejen s režií dokumentárních filmů – ve Vizitce mluvila například o svém úspěšném studentském snímku Zlopověstné dítě anebo o dokumentární detektivce Ztracená dovolená – , ale také s dramaturgií filmů kolegů, pedagogickou činností a s knihou Rozumět televizi. Ta se zabývá tím, jak institucionální mechanismy České televize ovlivňují oblast dokumentární tvorby, a vyjde na podzim v nakladatelství NAMU. „V rámci výzkumu jsem udělala několik desítek rozhovorů. V knize také zkoumám, jaké má Česká televize představy o tom, jak má vypadat dokumentární film pro ni vhodný, a také jak vnímá jeho autory i dramaturgy. Byť filmaři s televizí dlouhodobě svádějí určitý typ polemiky až zápasu, je to zároveň nejvýznamnější producent a koproducent dokumentárních filmů v naší zemi a bez podpory České televize by většina dokumentů nemohla vzniknout.“
Po cestě zahraničními festivaly bude mít v říjnu na jihlavském festivalu českou premiéru její nejnovější film, dokumentární opera Kaprkód. Na základě dosud neprobádaného soukromého archivu Králová s libretistou Jiřím Adámkem a skladatelkou Petrou Šuško oživuje formou archeologické operní rekonstrukce osud polozapomenutého skladatele a rozporuplného člověka Jana Kapra (1914–1988). „Byl to plodný autor propagandistických písní, ale prošel hlubokými proměnami. Podstatnou součástí filmu jsou jeho vtipné osmimilimetrové amatérské filmy, často koncipované jako hrané scénky,“ poznamenává autorka s tím, že cílem snímku bylo zkoumat, jak lze dnes pouze ze zachovaných stop porozumět odkazu člověka, který je do určité míry spoluautorem filmu. „Posmrtně si vlastně ozvučuje svoje němé filmy,“ dodává.
Související
-
Společenská témata dávají smysl. Baví mě, když film otevře debatu, říká dokumentaristka Adéla Komrzý
Byli jsme ochuzení o čas, kdy jsme se mohli rozloučit, vzpomíná dokumentaristka Adéla Komrzý na odchod blízké osoby. V nemocnici se s ní o tom, co se děje, nikdo nebavil.
-
Film Každá minuta života mi ukázal, kolik času někteří rodiče věnují dětem dětem, říká Erika Hníková
Zvláštní cenu poroty v hlavní soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získal český dokument Eriky Hníkové Každá minuta života.
-
Muži se přicházejí léčit, děti se o on-line obtěžování přestávají bát mluvit, říká Barbora Chalupová
Spolu s Vítem Klusákem prostřednictvím filmu V síti otevřela ve společnosti důležitou diskusi o sexuálním obtěžování ve virtuálním prostoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.