Film Každá minuta života mi ukázal, kolik času jsou někteří rodiče schopni věnovat svým dětem, říká dokumentaristka Erika Hníková

29. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Erika Hníková

Zvláštní cenu poroty v hlavní soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získal český dokument Eriky Hníkové Každá minuta života. Je to snímek, který by měl v divákovi vzbuzovat otázky, říká filmařka. Sleduje v něm, jak mladí slovenští manželé vychovávají svého syna Miška k nadpozemsky kvalitním výkonům. Více si poslechněte v rozhovoru Eriky Hníkové s Ondřejem Cihlářem pro vltavskou Vizitku.

Už když se Miško choulil v břiše své maminky Lenky Hanuliakové, bylo jasné, že po příchodu na svět jej nečeká obyčejný život malého dítěte. Manželé Hanuliakovi se totiž rozhodli, že svého syna budou vychovávat podle metody zvané Kamevéda (Komplexní multirozvojová výchova dětí), již tu k dokonalosti rozvedl Pavel Zacha. Svého syna dovedl ke kariéře hokejisty v NHL. Potomek manželů Hanuliakových zase už jako čtyřletý dokázal udělat přes deset shybů a skvěle dribloval. Vyrůstá v záměrně bilingvním prostředí a hraje také na několik nástrojů.

Když si před několika lety přečetla dokumentaristka Erika Hníková o Zachově metodě článek v časopisu Respekt, inspirovalo ji to k přípravě hraného filmu. Nakonec se ale – i díky kontaktu na Hanuliakovy – rozhodla pro dokument. Dostal jméno Každá minuta života. „Jela jsem za nimi, protože jejich přístup k výchově Miška se příčí mému přístupu k výchově, který je založený spíš na kreativitě a hravosti. Myslela jsem si, že vznikne kritický film o maximalizaci toho, co má dítě umět, postupně se ale můj přístup k věci začal proměňovat,“ říká Erika Hníková. Způsob drilování malého Miška podle ní sice vypovídá o dnešním světě a jeho robotickému míření k dokonalosti, zaujaly ji ale i jiné aspekty. Například vztah mezi oběma manželi a taky objem času, který jsou oba dítěti ochotni věnovat. „Můj náhled na výchovu to mírně proměnilo v tom smyslu, že kdykoliv jsem se svým synem, snažím se s ním být opravdu naplno.“

On-line? Proč ne

Každá minuta života bude mít premiéru v Hlavní soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Je to poprvé, co v této soutěži dokumenty figurují. Obdobně se tak už nějaký rok děje na festivalech v Berlíně nebo Benátkách a podle hosta vltavské Vizitky je to jediná možná cesta. Erika Hníková v rozhovoru mluvila také o tom, že jí jako dokumentaristce nedělá problém vyrábět filmy pro jiné platformy než je kino. „S Každou minutou života chceme jít brzy do on-line prostoru a přemýšlím, že můj další film bude přístupný jenom on-line. Lidi se na filmy rádi dívají doma, já ostatně taky.“

Čtěte také

Témata svých dokumentů si Erika Hníková vybírá podle aktuálního zájmu. Úspěšný debut Ženy pro měny z roku 2004 byl inspirovaný trendem dokonalé krásy. Každou minutu života točila v době, kdy přemýšlela o ideální výchově svého syna, dokument Pět zrození byl zase iniciovaný diskusemi o porodech. Šest let starý snímek o neosobních praktikách v jedné české porodnici vyvolal tehdy velkou diskusi, kdosi jej anglicky otitulkoval, poslal do Bruselu a do vinohradské porodnice pak přišla kontrola. Od té doby už se tam podle slov Eriky Hníkové nedějí věci, které by neodpovídaly porodnickým standardům. „Film jsem tehdy natočila observační metodou. Kdybych věděla, co to způsobí, byla bych už během natáčení konkrétnější, víc informativní.“

Spustit audio

Související