Setkání s dneškem

Tohle je jasné, prosté - tolikrát zažité - s tímhle poznáním každý počítá - jenomže jsou i lidé, kteří tohle poznání převažují na zvláštních vahách, na vahách moudrosti. Není to jenom tak jednoduché poznání. Bývá "podivuhodně" jednoduché.

Znal jsem léta jednoho pána, velice starého a velice svěžího starého pána. Byla radost ho potkat. Jsou takoví lidé, když je člověk potkává, jako by potkával paprsky, zahřejí mu den, prosvítí jeho starosti. Posvítí do duše. Vždycky, když jsem se s ním měl příležitost setkat, jako by se do mne přelil úsměv, jako by se do mého dne přelilo trochu harmonie z té jeho. Jako by z něj do každého "dneška", ve kterém jsme se potkali, přibylo trochu světla.

Bývají i opační lidé. Jsou lidé, se kterými když se někdo setká, jako by mu do dne přibylo trochu - nebo hodně - špatné nálady, jako by do onoho dne z nich skanula tma.

Až po letech jsem se dozvěděl, jak to s oním starým pánem bylo. Neměl lehký život, naopak, zažil si potíží dost a dost. A možná právě proto si umínil: "Každý, kdo se se mnou setká, by měl ode mne odcházet radostnější než ke mně přišel."

Prosté? Jednoduché? Snadné? Snad. Jak pro koho. Pro onoho pána to rozhodně snadné bylo, plnil to po dlouhá léta.

Setkání s dneškem. I dnes se setkáme se dnem, ve kterém se setkáme s tolika lidmi. Tolik lidí se setká s námi. Jak by bylo pro nás krásné, kdyby každý, s kým se setkáme, si dal podobný cíl na dnešní den, jako si dával po tolik let onen starý a svěží - a tak moudrý - pán. Kdyby každý, s kým se setkáme chtěl, aby nám přidal trochu radosti a harmonie a světla do života.

Jako bych onoho starého pána zase viděl před sebou. Usmívá se. A vlídně, měkce mne opravuje: "Jak by bylo dobře všem těm, které dnes potkáš ty, kdybys jim ty dokázal podat do jejich dneška trochu světla. Co takhle to zkusit? Dnes? Právě dnes?"

Dnešek je přece jednou. Jenom jednou. Dnešek je jenom jednou za život...