Sedmé nebe s Jiřím Černým: Vzpomínka na francouzskou zpěvačku, herečku a šansoniérku Juliette Gréco
Nikdy u nás nebyla tak populární jako Edith Piaf, ale ani jako třeba Mireille Mathieu nebo dnes Zaz. A to ani v dobách své největší slávy. Jiří Černý připomíná nedávno zesnulou osobnost francouzské populární hudby ukázkami z desky Portrait z roku 1976.
Zatímco na pražských vystoupeních publikum nejvíc aplaudovalo po číslech, která Gréco převzala od slavných kolegyň a kolegů, ona sama se soustředila na novější, méně známé písničky, většinou napsané přímo pro ni. „Podávala je mimicky i gesticky střídmě, 110 minut bez přestávky, v dlouhých, přiléhavých černých šatech prostých všech ozdob, takřka bez nalíčené tváře. Začalo se jí říkat Chat noir – Černá kočka. Anebo taky Múza ze Saint-Germain des Prés,“ vzpomíná Černý.
Mezi autory jejího širokého repertoáru a uznalými slovy pro zpěvačku vyniká citát nositele Nobelovy ceny Jean-Paula Sartra: „Gréco má ve svém hlasu milióny básní. To díky ní a pro ni jsem psal písně. V jejích ústech se z mých slov staly drahokamy.“
Nejposlouchanější
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
