Sedmé nebe s Jiřím Černým: Bůh mě chraň přede vším, co mě okrádá o přátelství
Československý rock v něm míval svého Lohengrina. Nepřijížděl z Montsalvatu, ale od hradu nad Devínem. Nepřinášela ho labuť, ale noční rychlík. Jiří Černý vzpomíná v Sedmém nebi na legendárního slovenského zpěváka Deža Ursinyho.
Nebyl strážcem svatého grálu, ale tvořivé hudby, která nekleká před objednávkou. Za sedmačtyřicet let svého života vydal v různých sestavách jedenáct alb. „Možná že dokumenty, které jako vystudovaný filmař natočil, nevidělo tolik lidí. Jeho alba nevycházela v nákladech, které měli jiní zpěváci. Tím spíš ale Dežo naplňuje význam slova kultovní: oč méně lidí jej zná, o to významnější je pro ně jeho dílo,“ říká Jiří Černý.
V tvorbě Deža Ursinyho je podle Černého těžké najít vrchol, troufá si ale říct, že se mu podařil na poslední chvíli – s albem Príbeh, které těžce nemocný Ursiny natočil se svou kapelou Provisorium v roce 1994.
„Texty opět napsal Ivan Štrpka. O čem psát, když víte, že váš přítel už vidí na vlastní horizont existence, ale je zcela nemyslitelné, abyste mu vkládal do úst něco patetického? Slyšíme příběh tuláka, který nabízí lidem prázdnou misku, vidíme postavu za oknem, která bdí, protože někdo bdít musí, sledujeme vlastního otce, jenž se nás ptá, co je to za postavu stojící na druhém konci ulice, a také zjistíme, co šeptá malá moucha do ucha oslovi. Detail. To je to slovo, které bych tady měl zmínit. Skrze detaily věcí okolo nás pozorujeme a obdivujeme neuchopitelnost života,“ dodává Jiří Černý.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor


O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.