Roma. Život a svět v Rubikově kostce

Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón
Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón

Ve filmu Alfonsa Cuaróna Roma, který se stal okamžitou klasikou, stojí za pozornost úplně vše. Hlavní příběh totiž atakuje nesmírná významová, tematická a estetická komplexnost detailů, ponechaných divákovi k volnému objevení.

Roma Alfonsa Cuaróna je po dlouhé době filmem, jejž můžeme staromilsky nazvat auteurským. Mexický tvůrce si Romu sám napsal, zrežíroval, nasnímal, podílel se na jejím střihu a obsadil ji neherci, z nichž vykřesal to nejlepší, přestože do poslední chvíle netušili, co a jak budou hrát. Se snahou o maximální věrnost rekonstruuje genius loci čtvrti Colonia Roma v Mexico City na přelomu let 1970 a 1971, kdy zde Cuarón jako devítiletý kluk žil se svou rodinou, sledoval s ní televizní pořady, chodil do kina a nad talířem tacos slýchal o dětech, které zastřelili vojáci za balónek s vodou mrštěný na armádní džíp. Roma je film autobiografický, pamětnický, věnovaný zásadním formativním vlivům, které sedmapadesátiletého tvůrce humanisticky laděných filmů lidsky i profesně dovedly tam, kde dnes stojí. Vypráví příběh dvou žen z různých sociálních vrstev, které jej vychovaly: matčin a své chůvy, jíž film dedikoval.

Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón

Láska odmítnutá s pomocí bojových chvatů a zraňujících slov

Středostavovskou matku čtyř dětí Sofii náhle opouští manžel a přestává rodinu materiálně podporovat. Předstírá pracovní nasazení v zahraničí, své věci tajně vynáší z domu, zatímco je s nimi Sofia na výletě u moře, a na zásadní otázky o budoucnosti odpovídá „nevím“. Domov mu byl asi těsný jako garáž, v níž se jeho příliš široké auto nehnulo bez šrámů na zdech a metalíze, a vůle k obratnému kormidlování sevřeným prostorem zřejmě vyprchala. Sofiina těhotná služebná Cleo přichází o partnera hned ve chvíli, kdy se mu s očekávaným přírůstkem svěří. Dokud milovník Fermín po barech tajně upíjel z jejího nápoje, byl jejich vztah v pořádku, ale otcovství odmítá s pomocí několika výhrůžných bojových chvatů a zraňujících slov.

Lars von Trier: Rád bych viděl víc pekla. I když v něj nevěřím

Lars von Trier

Česká kina promítají nový film režiséra Larse von Triera Jack staví dům. Se slavným a skandálním Dánem jsme mluvili o jeho novince, MeToo kampani, nutnosti provokovat i o pekle.

Nemožní muži a síly přírody

V Cuarónových filmech se více identifikujeme s opuštěnými ženami, neboť muži v nich bývají nezralí jako dvojice teenagerů z Mexické jízdy, asociální jako romantik z Kvartetu pro konec času, nebo sukničkářští jako Tomás z Jen s tvým partnerem nebo Moises z Romy, posílající milostné dopisy stejného znění všem svým milenkám. Nejčastěji však bývají nepřítomní jako otec dospívající Sáry v Malé princezně nebo astronaut v Gravitaci, zanechávající svou kolegyni na pospas nástrahám kosmu. Chlapci a chlapi v Romě rozsévají zkázu a smrt, zatímco jejich matky a družky plodí nechtěné děti. Bratři se nebezpečně rvou kvůli závodní hře, Sofiini přátelé ověšují zdi své haciendy vycpanou zvěří, režim prezidenta Echeveríi Álvareze si trénuje žoldáky krvavě potlačující studentskou demonstraci. Dobře naložený doktor bezohledně zdržuje přesun rodičky na sál, kde přijde na svět mrtvé dítě. Kartami života a smrti však nemíchá jen člověk a jeho kultura, ale i příroda, jejíž moci věnuje Cuarón scény zemětřesení, lesního požáru, tonutí v mořských vlnách a motiv vzduchem stále křižujících letadel.

Na Romě fascinuje ryze filmové zachycení šíře skutečnosti, která nás obklopuje, a již jsme se odnaučili vnímat. Film stojí na dlouhých, zvolna pohyblivých celkových záběrech s extrémní hloubkou obrazového pole, nasycených vizuálními a zvukovými podněty. Detailnějších prostřihů do prostoru se nám záměrně nedostává a o naši pozornost tak soupeří více akcí naráz, jako například ve scéně z kina, kde v pozadí na plátně běží Velký flám, zatímco Cleo s Fermínem v zadní řadě pohřbívají svůj vztah, když se obecenstvo mezi nimi a plátnem směje šilhavému nacistovi. V jediném záběru dokáže Cuarón současně přehrát kousek z populární komedie, posunout vývoj jednoho milostného vztahu, sledovat reakce řadového publika v kinosále, a ukázat, že v Mexiku sedmdesátých let se po běžné projekci tleskalo a hned s nástupem titulků se zatáhla opona, načež se houfně odcházelo. Jediný statický záběr v sobě nese humorné i smutné, světlé i stinné stránky života, stejně jako zajímavé dobové reálie.

Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón

Nezapomenutelný prostor a zvuk

Nezapomenutelná je tvůrčí hra s různými prostorovými plány, kdy levá strana obrazu komunikuje s pravou, nebo kdy akce v popředí esteticky korunuje nesouvisející dění v pozadí a touto syntézou ještě vytěžuje význam. Vzpomeňme alespoň záběr z podhledu na cvičitele žoldáků, obklápějícího zvolna svými pažemi letadlo vzdálené na kilometry od něho, jako by politický systém s jeho pomocí obkličoval občanskou svobodu.

Tichounce poděkovat za život... Vítěz Zlaté palmy v Cannes Hirokazu Koreeda o filmu Zloději

Hirokazu Koreeda získal Zlatou palmu za film Zloději

Prestižní Zlatou palmu, hlavní cenu na festivalu v Cannes získal japonský film Zloději, vyprávějící o skupině lidí za hranou zákona, kteří společně žijí na okraji společnosti jako třígenerační rodina.

Hustotu podnětů Romy koncentruje ještě mimozáběrový zvuk, propojující právě sledovaný prostor s děním v jeho blízkém okolí. Ze vzdáleného štěkotu psů, pištění papoušků, dětského křiku, vzdáleného brebentění z rádií nebo volání pouličních prodejců získáváme představu o tom, jak život v Colonii Roma zněl. Každý záběr je zvukovým designem ještě rozšířen o celou škálu kontextů.

Toto pojetí audiovizuálního zahlcení diváka vyvolává vzpomínku na slavnou grotesku Playtime Jacquese Tatiho, již lze sledovat několikrát po sobě a vždy v ní nacházet nové gagy. Ani Romu nelze na jedno zhlédnutí celou „prozkoumat“. Spíše než gagy v ní však dominují obyčejné, v neorealistickém duchu inscenované výjevy z každodennosti mexické metropole.

Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón

S opakovaným zhlédnutím nebledne, ale sílí a překvapuje

Cuarón jde opačným směrem než tvůrci snažící se redukcí obrazu na nezbytné minimum figur a rekvizit a zahlazováním zvukových vrstev vést pozornost diváka k podstatným bodům obrazu a dialogu, aby mu nic neuniklo. V Romě stojí za pozornost úplně vše, neboť prominenci hlavního příběhu atakuje nesmírná významová, tematická a estetická komplexnost detailů, ponechaných divákovi k volnému objevení. Na ploše 130 minut obsáhne Roma to, na co by jiným nestačil seriál, a opakovaným zhlédnutím nebledne, ale sílí a překvapuje, čeho všeho jsme si napoprvé nevšimli.

Z filmu Roma, režie Alfonso Cuarón

Roma (Mexiko, USA 2018)

Hrají: Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Diego Corina Autrey, Carlos Peralta, Marco Graf ad.

Režie, scénář a kamera: Alfonso Cuarón
Střih: Alfonso Cuarón, Adam Goug
135 minut, distribuce: Netflix (premiéra v ČR 14. 12. 2018)

Spustit audio
autor: Tomáš Gruntorád

Související