Lars von Trier: Rád bych viděl víc pekla. I když v něj nevěřím
Česká kina promítají nový film režiséra Larse von Triera Jack staví dům. Se slavným a skandálním Dánem jsme mluvili o jeho novince, MeToo kampani, nutnosti provokovat i o pekle.
Hlavní postavou snímku Jack staví dům je sériový vrah a takřka synonymum absolutní zla, který se chtěl dokonalostí ve svém oboru – tedy v zabíjení – chtěl stát svého druhu umělcem, architektem. (Jacka hraje Matt Dillon.) Příběh vypráví svému průvodci Vergilovi během sestupu vstříc pekelným branám. S Larsem von Trierem, autorem filmů jako Prolomit vlny, Tanec v temnotách nebo Antikrist, jsme mluvili na festivalu v Cannes. Část rozhovoru, vysílaného ve speciálním trierovském vydání v pořadu Reflexe, vám nabízíme i v přepisu.
Váš film je o umění jako dokonalosti. Můžete nám k tomu říct víc?
Umění a dokonalost jsou dvě věci, které dohromady vůbec nesouzní. Pokud je umělecké dílo dokonalé, pak není zajímavé. Snažím se oprostit od věcí a přístupů, které mi jdou snadno, a v nichž vynikám. Takové pravidlo jsem si stanovil. Ale je těžké zahodit svoje zkušenosti. Taky se bojím rozkladu, který zasahuje stárnoucí režiséry. To se samozřejmě netýká Stanleyho Kubricka nebo Carla Theodora Dreyera, ti byli vynikající až do konce. Spousta režisérů však dosáhla vrcholu, koupili si opravdu veliký dům a pak ho museli platit. A kvalita jejich díla šla dolů. Takže se tomu snažím předejít; můj dům je spíš průměrný.
Dá se říct, že Váš nový film ovlivnila atmosféra kolem hnutí MeToo?
Ne, protože vznikal mnohem dřív, dokonce ještě předtím, než se prezidentem stal Donald Trump. Podle mě stojí za MeToo velmi dobrá myšlenka, sledující chvályhodné účely, ale jde o nebezpečné hnutí. Jednotlivé osobnosti soudí ulice, což je v rozporu s demokracií - většina zemí se přece drží presumpce nevinny. Nemám účet na Twitteru ani na Facebooku, takže do toho moc nevidím. Když ale MeToo začalo nabírat na síle, Björk se vyjádřila k naší spolupráci, že jsem ji znásilnil a od té doby nade mnou její obvinění visí. Je to dobrý příběh, ale rozhodně to není pravda a nic takového jsem neudělal. Jenže většina lidí upřednostňuje ten dobrý příběh.
Obsadil byste do hlavní role Bruno Ganze nebýt jeho ztvárnění Hitlera?
Ano, ale pro mě byl hrdinou už dlouho, například ve filmech Wima Wenderse. Myslím, že jeho herecké ztvárnění Hitlera ve filmu Pád třetí říše je fantastické. Na to ostatně narazil na tiskovce, když říkal: Vidíte muže zatlačeného do kouta, nejpronásledovanějšího muže na Zemi. V tomhle se podobá Jackovi, oba spáchali strašlivé zločiny. Ale protože se k němu dostanete tak blízko, můžete věci vnímat i z jeho úhlu pohledu. Což alespoň na mě působí dost zneklidňujícím dojmem.
Jak se Vám pracovalo s Mattem Dillonem v hlavní roli?
Byl jsem velmi spokojený s jeho hereckým výkonem. Role Jacka se obsazovala těžko, protože si na ni nikdo moc netroufal. Já jsem na Matta nejdřív vůbec nepomyslel. Pak mi došlo, že si tohoto muže do filmu obsadil režisér, který natočil Kmotra – a to je jeden z nejlépe obsazených filmů v dějinách. Francis Ford Coppola natočil s Mattem několik filmů, takže jsem si řekl, že bych byl hloupý, kdybych ho zavrhl. Když zjistil, že mu poskytnu značnou tvůrčí svobodu, tak se herecky projevil opravdu velmi dobře.
Do jaké míry můžeme Váš film vnímat jako auto-terapii? Nebo je to naopak?
Pokud natáčení filmů funguje jako terapie, pak bych na tom měl být zdravotně hodně dobře. A to tedy nejsem.
Léta jste označován za mistra provokace. Co pro Vás dnes tato nálepka znamená? Ještě stále Vás baví provokovat nebo Vás to už vyčerpává?
Provokovat je náročné. Ale je nezbytné, aby to někdo dělal. Pokud nebudeme dělat chyby nebo vystrkovat růžky, pak se vývoj zastaví. Mé filmy by se dostaly na vedlejší kolej nezadržitelného vývoje a upadly by v zapomnění. Upřímně mě ta otázka trochu zaskočila, protože jsem letos v Cannes viděl mnohem krvavější snímky. Takže jsem si trochu naivně myslel, že Jack staví dům už nikoho nenadzvedne, protože ve filmech dnes postavy běžně přicházejí o ruce, o nohy, a nic se neděje. Možná je to tím, že mé publikum se liší od diváků krvavých spektáklů.
Umělec versus psychopat – jak moc si jsou podle Vás podobní?
Takhle postavená analogie je podle mně trochu přehnaná. Na druhou stranu se musím přiznat, že ideálního umělce v mých představách od psychopata dělí jen pár kroků. Jack ale není ideální umělec, je neohrabaný. Nicméně bylo zábavné psát dialogy a koncipovat hlavní postavu a její činy ve smyslu, řekněme, expanze do uměleckého světa. Já osobně psychopat nejsem, prošel jsem řadou lékařských testů, takže mohu zodpovědně prohlásit, že mně se tahle diagnóza netýká – i když mi ji někteří lidé přisuzují. Ať si říká kdo chce, co chce, věřím ve svobodu slova, takže prosím, klidně si to napište.
Na konci vidíme záběry z Vašich filmů. Je to něco jako Váš odkaz, skoro jako byste se chtěl rozloučit?
Ano, uvědomuji si, že finále má podobu závěti. Všechny ty záběry z mých starších filmů jsem použil schválně. Rád bych točil dál; doufám, že to není nějaké osudové znamení.
Co pro Vás znamená peklo?
Jen tolik, že v určitých historických etapách šlo o velmi populární výjev, pravidelně popisovaný a vizualizovaný. V posledních letech trochu vyšel z módy, ale já jsem vždy tíhnul k plátnům Hieronyma Bosche. Takový motiv dnes znamená, že s ním můžete nakládat volně. Vstupujete na neprozkoumaný terén, cokoliv se v jeho rámci může stát, cokoliv můžete použít. Rád bych viděl více pekla; i když v něj, ani v nebe, nevěřím.
Jack staví dům. Retro psychopat padá do negace
Dánský režisér Lars von Trier sází ve svém novém filmu na jistotu – na nadčasové lidské démony a psychopatické extrémy.
To sice můžete říkat, ale Vaše filmy v sobě vždy obsahují nějaký náboženský přesah. A avizují to už samotné názvy jako Antikrist…
Já vím, ale jde spíš o otisk kultury, v níž jsem vyrůstal. Moji rodiče sice byli ateisté, jenže Bible je skvělý materiál, a to ani nemusíte věřit v Boha.
Poslechněte si celý rozhovor, vysílaný v rámci „Lars von Trier speciálu“ pořadu Reflexe společně s recenzí filmu Jack staví dům, trierovské diskuse a rozhovoru s Mattem Dillonem!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
