Role romanopisce je zatím nad jeho síly. Herec Matěj Dadák vydal svou druhou prózu Muž bez jazyka
Matěj Dadák je uznávaný divadelní herec, dlouholetý člen souboru Činoherního klubu, známý i z řady televizních rolí. Kromě herectví se ovšem věnuje rovněž psaní – na svém kontě má například scénáře k televizním filmům Cizí příběh a Trojí život, divadelní hru Poutníci do Lhasy a také novelu Horowitz, kterou coby prozaik debutoval v roce 2010. Nyní mu v nakladatelství Host vychází první román, třísetstránkový Muž bez jazyka.
Před deseti lety se Dadákova prozaická prvotina dočkala nominace na cenu Magnesia Litera pro objev roku, kterou nakonec získala Markéta Baňková se svou knihou Straka v říši entropie. Porotci tehdy Horowitze označili za text ambiciózní, mnohovýznamový, poučený světovou literaturou a napsaný kultivovaným čtivým jazykem. Navzdory tomu dílo sklidilo i řadu méně nadšených ohlasů – Josef Chuchma jej ve své recenzi označil za „debut velice průměrný“ a Milena M. Marešová o něm napsala, že autor sice zvolil „téma nepochybně atraktivní, nenaplnil ho však stejně vábným obsahem“.
Autorův nový román se přitom natolik atraktivním tématem pochlubit nemůže. Zatímco v Horowitzovi Dadák vyprávěl poutavý příběh literárního génia, kterého se jeho redaktor pokouší přimět k dokončení všemi očekávaného díla, aby nakonec odhalil překvapivé tajemství své vlastní existence, zápletka Muže bez jazyka je i přes slibný název o poznání banálnější, byť se opět dotýká světa literatury. Protagonistou románu je totiž třiačtyřicetiletý český spisovatel, navzdory svému věku doposud autor jediné vydané knihy, jejíž relativní úspěch ho naneštěstí utvrdil v tom, že je opravdový spisovatel. Ať už je ale jeho skutečný talent jakkoli velký, v příběhu jej zastiňuje hrdinovo přerostlé ego, které z něj spolu s vulgárním slovníkem a slabostí pro alkohol činí značně nesympatickou postavu.
Když autor příliš „tlačí na pilu“
Autorovi nelze upřít snahu přijít se zajímavým námětem, který se opírá o vděčnou postavu spisovatele v tvůrčí krizi, ani úsilí ozvláštnit své vyprávění kupříkladu narušením jeho chronologie několikerými dějovými skoky nebo již zmíněnými retrospektivami. Samotný příběh ovšem i přes jistou míru dramatičnosti působí vcelku banálně a stává se spíše nechtěným svědectvím o jisté plytkosti a povrchnosti dnešního života, která se nemusí vyhýbat ani představitelům takzvaně tvůrčích profesí. Autorovo psaní může navenek působit vcelku suverénním dojmem, nemohu se zbavit pocitu, že tentokrát přecenil své síly. Vypadá to, že tento nepochybně talentovaný prozaik v romanopisce ještě zkrátka nedozrál.
Související
-
Strhující zpověď spisovatele, kterému nesmíme všechno věřit. Vychází román Eškola Neva
Eškol Nevo patří k výrazným představitelům současné izraelské literatury. Nedávno v nakladatelství Pistorius a Olšanská vyšel autorův román Poslední interview z roku 2018.
-
O překvapeních, které přináší všední lidský život. Bianca Bellová vydala svou první knihu povídek
Spisovatelka s bulharskými kořeny Bianca Bellová nyní v brněnském nakladatelství Host vydává novou knihu – povídkový soubor nazvaný Tyhle fragmenty.
-
Deník věčné hledačky krásy. Pod názvem Americký román vyšel prozaický debut Yvety Shanfeldové
Spisovatelka a překladatelka Yveta Shanfeldová odešla z Československa v roce 1976. Loni jí však u nás vyšla próza Americký román, vydaný v nakladatelství Paper Jam.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.