O dramatech a překvapeních, které přináší všední lidský život. Bianca Bellová vydala svou první knihu povídek

Bianca Bellová: Tyhle fragmenty (Host 2021)|foto: www.hostbrno.cz,www.hostbrno.cz

Nejedná se ovšem až na několik výjimek o texty nové či alespoň dosud nepublikované. Hned třináct z osmnácti povídek se v uplynulých zhruba deseti letech objevilo v různých časopisech, knižních antologiích nebo i ve vysílání rozhlasové Vltavy. S přípravou jejich souborného vydání autorce pomáhala Klára Fleyberková, jinak slovesná dramaturgyně Českého rozhlasu Vltava, která už byla redaktorkou její knihy Mona. A jak tomu v případě podobných svazků sebraných povídek bývá takřka zvykem, jen obtížně se pro takový prozaický pel-mel hledá nějaký společný jmenovatel.

Jestli přítomné texty přece jen něco spojuje, pak je to jejich příběhovost. Přestože se jedná o krátké prózy s rozsahem nepřekračujícím deset stran, v každé z nich autorka vypráví více či méně poutavý příběh, ať už přímo (kdy jsou jeho hrdiny protagonisté povídky), nebo nepřímo (když si jej hrdina či hrdinka vyslechne od další postavy). Protagonisty těchto příběhů jsou české postavy a většina z nich se také odehrává v tuzemských kulisách. Pokud však jde o zpracovávaná témata a jednotlivé zápletky, vyznačuje se přítomný soubor značnou rozmanitostí.

Drobné odlesky všední lidské existence

Bianca Bellová se v nové knize představuje coby poměrně talentovaná povídkářka, které je cizí nějaké experimentování s jazykem – pomineme-li nářečí použité v jedné z povídek – a stejně tak s formou, a která před fantastickými náměty dává přednost realistickým příběhům ze současnosti. Tyhle fragmenty jsou co do postav i námětů pevně zakotvené v českém prostoru a jejich stěžejní téma představuje samotná všední lidská existence, odrážející se ve čtivých příbězích o neokázalém hrdinství, skrývané osamělosti, bolestných výčitkách i síle odpuštění a v neposlední řadě také o směšnosti našeho pinožení.