Renesance
Černobílý svět budoucnosti vizuálně fascinuje Animované filmy, zejména americké, dospěly k popisně doslovné nápodobě hraných protějšků jak ve vizuální sféře, tak ve způsobu vyprávění. Trojrozměrný počítačový obraz - ať již ukazuje svět lidí, zvířátek či hraček - se chlubí co největší kresebnou věrohodností i doslovností a potlačuje tak jakoukoli autorskou osobitost, svébytnost užitého výrazového prostředku, kterým je právě animace. Evropský koprodukční projekt Renesance (režie Christian Volckman) se snaží razit odlišnou cestu - tedy aspoň co do výtvarného pojetí.
Jeho první zvláštností je, že rozhodně není určen dětem. V syžetu totiž rozvíjí mnohokrát zužitkovaná klišé "černého filmu" o hledání unesených osob a hrozbě přebujelého vědeckého pokroku, který lidstvu hrozí zkázou. Nesmlouvavý detektiv Karas tu pátrá po nadějné mladé vědkyni, jež se dotkla epochálního vynálezu, a zabředává stále hlouběji do nepřehledné spleti mamutí výzkumné společnosti, tajemného podsvětí a temné minulosti. Příběh nabídne divákovi všeliké technické vymoženosti (holografické reklamy dopadající z pouličních panelů, nevídané identifikační pomůcky) i napínavé situace (automobilové i jiné honičky), avšak to vše vyhlíží jako překreslená verze "reálné", živými herci předehrávané předlohy.
Daleko zajímavější je však kresebné pojetí. Renesance totiž vychází z maximálně zjednodušených, ba téměř abstrahovaných černobílých maleb figur i prostředí, do nichž jen ojediněle vpadnou barevné kresbičky, které zanechává některá z postav. Volckman pracuje výhradně s polaritou černé a bílé (ve smyslu světla a stínu). Vyspělá počítačová technika umožnila přejít od statických průhledů k proměnlivému toku záběrů, ať již daných pohybem sledovaného objektu nebo pohybem "kamery" - upřednostňovány jsou nejen horizontální jízdy, ale i složité manévrování prostorem.
Renesance s jistým futuristickým zaujetím zachycuje možné vzezření Paříže v blízké budoucnosti, která původní zástavbu doplnila ohromujícími doplňky, najmě rozlehlými skleněnými plochami, které dovolují nahlížet po nich se pohybující postavy jak z nadhledu, tak z podhledu. Režisér se opájí kontrastem obrovitých budov s titěrností droboučkého jedince. Snadno postřehneme odkazy na slavná díla, rovněž konstruující potemnělou vizi budoucnosti. Úvodní vertikální průřez velkoměsta odkazuje na Langovu Metropolis. Z dalších pověstných sci-fi si určitě vybavíme Scottův snímek Blade Runner nebo Spielbergovu Minority Report.
Svým způsobem můžeme výtvarný prapůvod Renesance nacházet v dávných siluetových hříčkách, které díky kinematografu ožily již v němé éře pop-artu, povýšeny na umělecký experiment. Známy jsou pokusy Warholovy s fotografiemi obličejů či předmětů rozložených do několika jednolitých ploch, Lichtensteinovy s komiksovými malůvkami, avšak již dávno před nimi toto území "prohmatával" Jean (Hans) Arp svými amorfními malbami. Odezvu nalezneme i v reklamních či propagačních plakátech, u nás například filmových ze 60. let. Renesance svým graficky strohým pojetím zjevně odkazuje k poetice komiksů v jejich prapůvodní, jakoby syrové, barev zbavené a krajně zjednodušené kresbě. Takto pojatý film - odhlédneme-li od přepjatě konvenčního syžetu - jsme u nás ještě neviděli!
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Renesance (Renaissance), animovaný / akční / sci-fi / thriller, Francie / Velká Británie / Lucembursko, 2006, 105 min.
Režie: Christian Volckman, scénář: M. Delaporte, A. de La Patelliere, P. Raynal, J. B, hudba: Nicholas Dodd
Hrají: Daniel Craig, Romola Garai, Jonathan Pryce, Ian Holm, Catherine McCormack ad.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
