Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Milovat Karlovy Vary

16. duben 2018
03167024.jpeg

Milovat Karlovy Vary je pro jejich návštěvníka, který není lázeňský host, těžké.

V lázeňském centru, do kterého běžný obyvatel skoro nechodí, nemaje tam co pohledávat, to vypadá luxusně a - podle toho vypadají také ceny. Také ovšem nevkusně.

Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Odpadové hospodářství

03000841.jpeg

Několik období v životě jsem bydlela na místě, kde nebyl zajištěn odvoz odpadků.

Mimo lázeňské centrum jsou naopak čtvrti, kde člověk nenajde hospodu, kde by se mohl v poledne najíst. Pokud má člověk čas na procházky, ocení okolní krajinu, ty strmé kopce, prošněrované cestičkami, s dalekým výhledem z nejrůznějších vyhlídek.

Když člověk není na procházce, ale naopak třeba nese těžký nákup, je to nepříjemná námaha. Ke Karlovým Varům si člověk nejlépe vytvoří vztah prostřednictvím jejich historie. V ní se totiž stýká a kříží tolik témat a důležitých fenoménů vývoje, jako nikde jinde.

Na rozdíl od ostatních západočeských lázní, jsou Karlovy Vary město staré. Karel IV. sice nepodepsal zakládací listinu systematicky budovanému městu, ale spíše vápencovému lomu, ale učinil tak nepopiratelně v roce 1370.

Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Můj život s Josefem Ladou

Kocour Mikeš a směr do Hrusic

Ladova dětská knížka o kocouru Mikešovi vyšla poprvé roku 1934, to byl mojí mamince rok a její starší sestře pět.

V době osvícenství se podle evropských vzorů rozvinul výzkum a využití místních přírodních zdrojů, zejména horké minerální vody a v ní obsažené soli, obtížně přístupná okolní krajina byla zkultivována a nastalo velkolepé podnikání, ale také medicínský pokrok.

Pak to celé roku 1759 vyhořelo, takže z původního, postupně se rozvíjejícího města, nezbylo nic.

Začalo se znovu stavět a s tím, jak se hloubily základy pro reprezentativní budovy, dostala se na povrch neobyčejná geologická zajímavost karlovarského terénu. Vápencová hornina, ovlivněná tvarově i složením působením minerální vody a nazvaná podle toho vřídlovec, se stala uměleckořemeslným materiálem, ze kterého se vyráběly dekorativní předměty.

Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Výstup na Ostrý

Horská chata Bavorského turistického spolku těsně pod vrcholem Ostrého. Hranice prochází zadním traktem chaty a částí terasy

Mám ráda výstupy na vrcholky hor, i když jsou spojeny s velikou námahou.

V tu dobu se usazuje v Karlových Varech podivínský muž, brusič kamenů Josef Müller. A setkává se s Goethem, kterého takové zvláštní osobnosti přitahují. Müller nebyl v geologii nikterak vzdělaný, ale měl geniální intuici hledače a sběratele. A měl také smysl pro byznys: nejen že brousil z vřídlovce nejrůznější více méně krásné předměty, ale přišel na to, že z mineralogických sběrů lze sestavit vzorovou sbírku, kterou si lázeňští hosté rádi koupí a odvezou domů. Sbírka obsahovala vždy 100 kusů hornin z Karlových Varů a okolí, umístěných do krabice, rozdělené na přihrádky, a popsaných.

Ten popis pro Josefa Müllera udělal Goethe, naprosto věcně a podle tehdejšího poznání správně. Vytvořil tak vlastně geologického průvodce karlovarskou krajinou. Knížečka se prodávala spolu se vzorovou sbírkou a byla – později i s českým překladem – znovu a znovu dotiskována.

Ranní úvaha Aleny Zemančíkové: Amazonky

Z představení Amazonky (Lenka Vagnerová & Company)

Ani nevím, kde se v naší rodině vzal ten absolutní požadavek ženské emancipace.

Řada karlovarských postav a reálií se otiskla do Goethova literárního díla. Jde nejen o přímé odkazy a účelové a příležitostné básně k uvítání císařovny či poctě Vřídla. Karlovy Vary a jejich okolí jsou nasyceny faustovským duchem a ve Faustovi je také nacházíme: otázky nad smyslem a možností poznání, ale také touha po požitku a bohatství jsou zakotveny v krajině, která se před Goethem, přijíždějícím ze severu, postupně zjevovala jako dramatická kulisa.

V Karlových Varech se až do 20. století setkávali hybatelé tehdejšího světa v politickém i uměleckém oboru. To už se dnes neděje. Ale když se člověk projde městem s očima otevřenýma i pro to, co není zrovna příjemné nebo sympatické na pohled, vidí, že světa běh, v současnosti spíše ve své odpudivější podobě, se otiskuje do města stále. A s tímto vědomím může mít člověk rád i tak ohavná místa jako je Dolní nádraží.