Radiotelegrafní stanice v Poděbradech. Synestezie výtvarných a technických prvků

21. září 2021

Mozaika

Když se počátkem dvacátých let začaly v novinách i obrázkových časopisech objevovat četné zmínky o československé radiotelegrafické síti, byl tento symbol nové doby opěvován s větší vehemencí než telegrafní a telefonní linky, které básník S. K. Neumann označil za „kovové ruce moderní souvislosti“.

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: vstupní průčelí

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: detail železobetonové kotvící patky

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: detail 150 metrů vysokého stožáru

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: vstupní hala stanice s galerií

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: detail kazetového stropu s rondokubistickým dekorem a lustrem

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: technologický sál

10 fotografií

První moderní radiotelegrafní stanici postavené v letech 1921–1924 v Poděbradech byla věnována značná architektonická pozornost.

Projekt poděbradského komplexu vypracoval v letech 1921–1922 pražský architekt Bohumír Kozák (1885–1975) ve spolupráci s firmou konstruktéra Karla Herzána (1869–1940). Radioslavia – akciová společnost pro telegrafii a telefonii bez drátu – vztyčila dvě 150 metrů vysoké vysílací věže, aniž by k tomu potřebovala stavební techniku.

Reprezentativní budova vysílače

Věže jsou sestaveny z 1,6 metru vysokých ocelových modulů čtvercového profilu. Výkon antény, kterou díky navíjecímu mechanismu bylo možné spouštět k zemi, zvyšovala tzv. zemní protiváha. Stanice s provizorním 5 kW vysílačem umístěným v dřevěné boudě byla do provozu uvedena dne 19. března 1923.

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: vstupní hala stanice s galerií|foto:Jakub Potůček, Český rozhlas

Teprve následujícího roku byla dokončena technická budova vysílače, kterou architekt pojal v reprezentativním duchu. Opatřil jí proto impozantním průčelím klasických proporcí s převýšenou střední sekcí evokující antický tetrastylos.

Podobně výpravně ztvárnil vnitřní prostory, které uvozuje jakýmsi moderním Pantheonem v podobě vstupní haly s galerií a bustou prezidenta Osvoboditele.

Technické i výtvarné dílo

Na rozdíl od vnějšku budovy, která svými tvary i dekorem vychází z civilního stavitelství, odpovídá její vnitřek potřebám průmyslové architektury.

Svébytná estetika původního strojního vybavení podivuhodně kontrastovala s Kozákovým osobitým rondokubismem. Je zřejmé, že architekt usiloval o synestezii výtvarného a technického díla.