Radiotelegrafní stanice v Poděbradech. Synestezie výtvarných a technických prvků

21. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: vstupní průčelí

Když se počátkem dvacátých let začaly v novinách i obrázkových časopisech objevovat četné zmínky o československé radiotelegrafické síti, byl tento symbol nové doby opěvován s větší vehemencí než telegrafní a telefonní linky, které básník S. K. Neumann označil za „kovové ruce moderní souvislosti“.

První moderní radiotelegrafní stanici postavené v letech 1921–1924 v Poděbradech byla věnována značná architektonická pozornost. 

Projekt poděbradského komplexu vypracoval v letech 1921–1922 pražský architekt Bohumír Kozák (1885–1975) ve spolupráci s firmou konstruktéra Karla Herzána (1869–1940). Radioslavia – akciová společnost pro telegrafii a telefonii bez drátu – vztyčila dvě 150 metrů vysoké vysílací věže, aniž by k tomu potřebovala stavební techniku.

Reprezentativní budova vysílače

Věže jsou sestaveny z 1,6 metru vysokých ocelových modulů čtvercového profilu. Výkon antény, kterou díky navíjecímu mechanismu bylo možné spouštět k zemi, zvyšovala tzv. zemní protiváha. Stanice s provizorním 5 kW vysílačem umístěným v dřevěné boudě byla do provozu uvedena dne 19. března 1923.

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: vstupní hala stanice s galerií

Teprve následujícího roku byla dokončena technická budova vysílače, kterou architekt pojal v reprezentativním duchu. Opatřil jí proto impozantním průčelím klasických proporcí s převýšenou střední sekcí evokující antický tetrastylos.

Podobně výpravně ztvárnil vnitřní prostory, které uvozuje jakýmsi moderním Pantheonem v podobě vstupní haly s galerií a bustou prezidenta Osvoboditele.

Technické i výtvarné dílo

Na rozdíl od vnějšku budovy, která svými tvary i dekorem vychází z civilního stavitelství, odpovídá její vnitřek potřebám průmyslové architektury.

Svébytná estetika původního strojního vybavení podivuhodně kontrastovala s Kozákovým osobitým rondokubismem. Je zřejmé, že architekt usiloval o synestezii výtvarného a technického díla.

Radiotelegrafní stanice v Poděbradech: detail kazetového stropu s rondokubistickým dekorem a lustrem
autoři: Jakub Potůček ,
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová