Radikální brutalismus uprostřed tradičního Londýna. Adam Štěch nás provede domem architekta Briana Housdena
Surový beton, skleněné cihly a keramické obklady. To vše jsou materiály, které od poloviny padesátých let definovaly architektonický brutalismus. Se svou největší energií se projevil především ve Velké Británii, a to zejména v projektech velkých veřejných budov nebo bytových komplexů. Rodinný dům Briana Housdena na severu Londýna je výjimkou. Svými experimentálními proporcemi narušuje tradiční ráz poklidné čtvrti Hampstead.
Pravdou je, že rezidenční čtvrť Hampstead byla již od třicátých let kolébkou britského modernismu. Své čisté bílé rezidence zde stavěla elita tehdejší britské avantgardy, jako byli architekti Wells Coates, Maxwell Fry, Ernö Goldfinger nebo Amyas Connell. V padesátých letech ale měl přijít ještě radikálnější střet s tradičními hodnotami. Brutalismus přinesl do architektury estetiku surového neomítnutého betonu a výrazných forem říkající si o svou pozornost.
V této době působil v Londýně také mladý architekt Brian Housden, jehož vlastní dům působí v poklidné čtvrti Hampstead jako zjevení. Housden postavil během svého života jen několik málo realizací a většinu své kariéry prožil v anonymitě velkých projekčních kanceláří. Po práci se tak věnoval svému snu: realizaci svého vlastního domu, který se pro něj stal alfou a omegou jeho kreativní cesty. Vznikl mezi lety 1963 – 1965.
V jeho formě se Housden inspiroval svými největšími hrdiny moderní architektury a designu. V padesátých letech měl štěstí se osobně setkat s Gerritem Rietveldem, představitelem radikálního holandského hnutí De Stijl. Jeho myšlenky, které v roce 1924 zhmotnil především v domě Rietveld-Schröder v Utrechtu pak Housden propojil s interpretací skleněného domu Pierra Chareaua a Bernarda Bijvoeta v Paříži. Architekturu dvou svých vzorů zabalil do tehdy módního brutalistního hávu. Výsledkem je tak prostorově překvapivá architektonická kompozice protínajících se objemů a linií. Beton se střídá s plochami skleněných cihel a funkcionalistická lehkost kontrastuje s brutalistní surovostí.
Uvnitř je dům zařízen účelně a jednoduše. Beton zde doplňuje keramická dlažba modré barvy. Originální prolínání pater a jednotlivých výškových úrovní je patrné například v prostoru jídelny. Zde se nachází jakýsi zapuštěný kruh v podlaze, ve kterém je umístěn jídelní stůl. Dalším unikátním prvkem interiéru byly v době mé návštěvy i originální kousky nábytku od Gerrita Rietvelda, které dnes dosahují až milionové hodnoty. Jen dva dny po smrti architekta Housdena v roce 2014 byl dům prohlášen za kulturní památku. Já jsem ho měl možnost navštívit o dva roky později a setkat se s Housdenovými potomky. Několik měsíců na to se dům objevil na realitním trhu.
Související
-
Parník francouzského modernismu. Vila Cavrois je vrcholné dílo architekta Malleta-Stevense
Pár kilometrů od severofrancouzského města Roubaix, jenž se proslavilo kultovním cyklistickým závodem Paříž – Roubaix, se nachází jeden ze skvostů francouzského modernismu.
-
Vila Morassutti. Horské útočiště zapomenutého mistra italské organické architektury
Pod alpskými vrcholy ve vysokohorském středisku San Martino di Castrozza v italských Dolomitech se na svahu horské louky choulí vlastní chata architekta Bruna Morassuttiho.
-
Monument argentinské architektury. Národní knihovna v Buenos Aires je dílem Clorinda Testy
Monumentální betonový objekt Národní knihovny architekta Testy v centru Buenos Aires je jednou z nejikoničtějších staveb druhé poloviny minulého století v Jižní Americe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
