Monument argentinské architektury. Betonový objekt Národní knihovny v centru Buenos Aires je jednou z nejikoničtějších staveb v Jižní Americe
Modernistická architektura v Argentině zůstává stále ve stínu proslulejší pověsti brazilských tvůrců. Neméně kvalitní stavby však vznikaly v průběhu šedesátých a sedmdesátých let také v Buenos Aires. Dvě z těch historicky nejvíce publikovaných postavil argentinský architekt Clorindo Jose Manuel Testa (1923 –2013). Budovy Londýnské banky a Národní knihovny, které vznikaly současně v průběhu šedesátých let, jsou pozoruhodnými příspěvky do mezinárodního brutalistického hnutí.
Clorindo Testa pracoval s betonem jako nikdo jiný a vytvořil bohatě strukturované stavby, které dodnes obdivují architekti z celého světa. Budova Národní knihovny, která nese jméno argentinského novináře a politika Mariana Morena, je monumentálním objektem spočívajícím na centrální betonové platformě a vrcholu travnatého návrší na místě, kde se původně nacházela oficiální rezidence Juana Perona a jeho ženy Evity. Tzv. palác Unzué byl ale demonstrativně zbořen v roce 1958.
Tři roky na to vznikl v ateliéru Clorinda Testy první návrh stavby. S její realizací se ale nezačalo dříve než v roce 1971 a její oficiální otevření se uskutečnilo až o více jak dvacet let později v roce 1992. Hlavními důvody extrémního prodloužení stavby byla především byrokracie a časté změny ve vládě. Testa společně se svými kolegy Franciscem Bullrichem a Alicií Cazzaniga obohacují surovou betonovou brutalistní estetiku o nové výrazové formy, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přináší nastupující styl High-tech. Ocelové konstrukce, barevné výduchy ventilací a další podobné prvky připomínají vzdáleně vrcholná díla stylu High-tech včetně muzea Centre Georges Pompidou v Paříži.
Samotné prostory knihovny se nachází v horních patrech budovy, které tvoří převislý objem stavby, dodávající monumentální vzhled. Zároveň skýtají tyto vyvýšené studovny působivý výhled na Buenos Aires. Podoba jejich interiérů byla na konci realizace knihovny svěřena designérovi Ricardu Blancovi, který navrhl celou sérii hravého nábytku, který se ale stylově hlásí už k čisté postmoderně. Budova je tak díky své zdlouhavé realizaci, která trvala několik desetiletí, jakousi syntézou zásadních a často naprosto odlišných stylů druhé poloviny minulého století.
Související
-
Art Decový skvost Bruselu. Projděte se velkorysou privátní residencí vily Emain
Během 20. a 30. let minulého století se v Bruselu výrazně prosadil styl Art Deco, který se zhmotnil do stovek rezidenčních i veřejných staveb ve všech městských čtvrtích.
-
Poslední dílo amerického kouzelníka architektury Bruce Goffa. Adam Štěch představuje dům Al Struckus
Čaroděj americké organické architektury z Oklahomy postavil v Kalifornii jen několik málo projektů. Posledním je rezidence navržena pro leteckého inženýra Al Struckuse.
-
Architektura jako zážitek všech smyslů. Adam Štěch o Luisovi Barragánovi a barvách mexické moderny
Jediný mexický držitel Pritzkerovy ceny, architekt Luis Barragán, je kultovní postavou jehož pokorná a duchovně spirituální architektura vás zcela pohltí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
