Monument argentinské architektury. Betonový objekt Národní knihovny v centru Buenos Aires je jednou z nejikoničtějších staveb v Jižní Americe
Modernistická architektura v Argentině zůstává stále ve stínu proslulejší pověsti brazilských tvůrců. Neméně kvalitní stavby však vznikaly v průběhu šedesátých a sedmdesátých let také v Buenos Aires. Dvě z těch historicky nejvíce publikovaných postavil argentinský architekt Clorindo Jose Manuel Testa (1923 –2013). Budovy Londýnské banky a Národní knihovny, které vznikaly současně v průběhu šedesátých let, jsou pozoruhodnými příspěvky do mezinárodního brutalistického hnutí.
Clorindo Testa pracoval s betonem jako nikdo jiný a vytvořil bohatě strukturované stavby, které dodnes obdivují architekti z celého světa. Budova Národní knihovny, která nese jméno argentinského novináře a politika Mariana Morena, je monumentálním objektem spočívajícím na centrální betonové platformě a vrcholu travnatého návrší na místě, kde se původně nacházela oficiální rezidence Juana Perona a jeho ženy Evity. Tzv. palác Unzué byl ale demonstrativně zbořen v roce 1958.
Tři roky na to vznikl v ateliéru Clorinda Testy první návrh stavby. S její realizací se ale nezačalo dříve než v roce 1971 a její oficiální otevření se uskutečnilo až o více jak dvacet let později v roce 1992. Hlavními důvody extrémního prodloužení stavby byla především byrokracie a časté změny ve vládě. Testa společně se svými kolegy Franciscem Bullrichem a Alicií Cazzaniga obohacují surovou betonovou brutalistní estetiku o nové výrazové formy, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přináší nastupující styl High-tech. Ocelové konstrukce, barevné výduchy ventilací a další podobné prvky připomínají vzdáleně vrcholná díla stylu High-tech včetně muzea Centre Georges Pompidou v Paříži.
Samotné prostory knihovny se nachází v horních patrech budovy, které tvoří převislý objem stavby, dodávající monumentální vzhled. Zároveň skýtají tyto vyvýšené studovny působivý výhled na Buenos Aires. Podoba jejich interiérů byla na konci realizace knihovny svěřena designérovi Ricardu Blancovi, který navrhl celou sérii hravého nábytku, který se ale stylově hlásí už k čisté postmoderně. Budova je tak díky své zdlouhavé realizaci, která trvala několik desetiletí, jakousi syntézou zásadních a často naprosto odlišných stylů druhé poloviny minulého století.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Jauregg, Uklidnění, Bláznivá Magdalena, Viktor Pomatený a další povídky Thomase Bernharda
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
