Art Decový skvost Bruselu. Projděte se s Adamem Štěchem velkorysou privátní residencí vily Empain
Vila Empain byla postavena nepříliš známým švýcarským architektem Michelem Polakem. V roce 2008 se stala majetkem umělecké nadace Boghossian, která zde od roku 2010 hostí výstavy současného umění. Dům se tak proměnil v uměleckou galerii a původní majestátní soukromé prostory domu dnes hostí renomované výtvarníky z celého světa.
V roce 1934 si stavbu vily objednal baron Louis Empain, syn slavného belgického průmyslníka Eduarda Empaina. Louis však viděl budoucnost vily v uměleckém světě již od počátku. Poněkud excentrický majitel totiž ve vile nakonec skoro vůbec nebydlel a v roce 1937 jí daroval belgickému státu za účelem vybudování muzea dekorativní tvorby a současného umění. Výstavy se zde pořádaly do roku 1943 a nakonec vilu obsadily jednotky německé armády.
Ale ani po válce strastiplná historie objektu nekončí. Do sedmdesátých let zde sídlila paradoxně ambasáda tehdejšího Sovětského svazu, aby si jí později pronajala televize RTL, která ji v průběhu devadesátých let opustila. Od té doby vila chátrala a v roce 2000 jí koupil belgický podnikatel Stéphan Jourdain. I tak však zůstal objekt prázdný a vystaven vandalství.
A konečně se tak dostáváme k nadaci Boghossian, která jí koupila v roce 2008 a po náročné renovaci otevřela veřejnosti jako muzeum. Nadaci založili v roce 1992 libanonští šperkaři z rodiny Boghossian z cílem podporovat umění a kulturní vzdělávání. Během posledních osmi let se v prostorách vily vystřídala řada kurátorsky koncipovaných výstav a instalací. V rámci výstavy Decor v roce 2016 například všechny okna vily zahalil do svých barevných struktur slavný francouzský výtvarník Daniel Buren.
Dnes tento unikátní objekt opět září ve své původní kráse a dekorativním luxusu. Zvenku je dům obložen leštěnými kamennými deskami a jeho siluety jsou rámovány zlacenými linkami. U vstupu zaujmou nástěnná architektonicky koncipovaná svítidla ve tvaru navršených kostek. Samotné dveře pak kryje impozantní kovová mříž vyvedená v abstraktní kompozici kosočtverců a obloučků. Interiéru dominuje dvoupatrová centrální hala s ochozem po všech stranách. Architekt nešetřil na žádném detailu. Stěny jsou obloženy různými druhy mramorů a na míru řešené prvky jsou z ušlechtilých kovů či tropického dřeva.
I přesto, že řada původních prvků zmizela během devadesátých let, vile se podařilo navrátit její ztracenou noblesu a její unikátní art-decový dekor. K němu patří i podsvícený skleněný strop, který vznikl ve spolupráci s mistrem pařížského art-deca, sklářem a designérem Maxem Ingrandem.
Související
-
Poslední dílo amerického kouzelníka architektury Bruce Goffa. Adam Štěch představuje dům Al Struckus
Čaroděj americké organické architektury z Oklahomy postavil v Kalifornii jen několik málo projektů. Posledním je rezidence navržena pro leteckého inženýra Al Struckuse.
-
Otevřená architektura Robina Boyda. Walsh Street House velkoryse využívá malý ptostor
Lehké a transparentní rodinné domy architekta Robina Boyda patří k tomu nejlepšímu, co australská architektura vyprodukovala během druhé poloviny minulého století.
-
Německý modernismus poválečné éry. Paramentehaus Wefers je unikátním obchodem a dílnou
Německý architekt Karl Band věnoval designu obchodu a dílny s liturgickými předměty velkou pozornost a vytvořil unikátní gemsamtkunstwerk poválečného interiérového designu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
