Pronikněte do světa dětské hry. Výstava Playground Project představuje experimentální vize dětských hřišť a hracích prvků

11 fotografií

Betonové skluzavky ve tvaru zvířat, plechové prolézačky i další rozmanité herní prvky byly výsledkem pokrokových avantgardních snah pracovat s dětskou kreativitou a výchovou v novém duchu. Stejně tak jako modernističtí architekti a designéři usilovali o nové pokrokové bydlení a duchovní hygienu, snažili se své idealistické myšlenky o moderní společnosti uplatnit také v designu dětského herního prostředí.

Čtěte také

Nejvšestranější výtvarník minulého století. Životní dílo umělce a designéra Isama Noguchiho vystavují v Londýně

I díky tomu se od padesátých let minulého století plnila dětská hřiště důmyslnými prvky, jejichž formy si nezadaly s dobovými sochařskými experimenty. Někteří špičkoví tvůrci se tématu dětské hry věnovali systematicky. Slavný americko-japonský sochař Isamu Noguchi realizoval během svého života rozlehlá dětská hřiště jak v USA, tak i v Japonsku. Holandský průkopník architektonického strukturalismu Aldo van Eyck postavil v poválečném Amsterdamu hned několik takových experimentálních hřišť. Ve Francii se zase stejnému tématu věnovala experimentální skupina Ludic. I v Československu šedesátých let vznikaly podobné experimentální herní prvky. Někteří si možná ještě vzpomenou na skluzavku Sputnik ve Stromovce od sochaře Zdeňka Němečka.

Betonová dětská prolézačka švédského sochaře a designéra Egona Møllera-Nielsena|foto:Adam Štěch, Český rozhlas

Na výstavě, jež byla již předtím představena v několik evropských muzeích, nechybí ani tvorba švédských tvůrců Egona Møller-Nielsena, Pye Engströma, Axela Nordella a Mariany Manner. Mě především zaujala práce dánsko-švédského sochaře a designéra Egona Møllera-Nielsena, který se ve druhé polovině minulého století proslavil právě díky svým neotřelým projektům drobných architektonických městských prvků. Byly to především betonové dětské prolézačky a skluzavky, kterých vytvořil po celém Švédsku nespočet. Všechny vynikají výrazným organickým designem, jsou to „živoucí“ organismy vylité do betonu vybízející děti ke hře a radosti. Několik jeho stále existujících herních soch ve Stockholmu a Gothenburgu se mi podařilo osobně navštívit.