Proč má Vašek s pány chodit na led?

29. červen 2012

Ranní úvaha

Havlíček Borovský si všiml mnoha věcí, které mají stálou platnost. Tak třeba jeho epigram: Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán uklouz a sedlák si za něj nohu zláme. Havlíček měl většinou pravdu a celkem víme, co chtěl těmi veršíky říci. Že když se prosťáček a obyčejný čičmunda připlete mezi profesionály, dopadne špatně. Namažou si vás na chleba, jak se lidově říká. Nemáte šanci. Oni tam byli dřív a jsou tam dlouho. Znají všechny technologie a finty. Než to prokouknete, odvážejí vás se zlomenou nohou. Proniknout do uzavřeného klubu v podstatě nejde. Ti důležití už tam jsou. Jsou důležití, protože tam byli první. O nové členy je zájem jen tehdy, když se místo uvolní smrtí nebo zradou a útěkem starého člena.

Speciální variantou Vaška, který je s pány lákán na led, je takzvaný užitečný idiot. To je údajně Leninův pojem. Myslí se tím příslušníci buržoazie, kteří spolupracují se silami revoluce, protože jsou naivní, nebo za to mají peníze. Idioti jsou kvůli tomu, že je revoluce smete a je to včas nenapadlo. Není prokázáno, že by Lenin tento pojem někde písemně použil, ale praxe tu byla od počátku. K užitečným idiotům, tedy Vaškům, co chodí s pány na led, patřili různí novináři a intelektuálové, co jezdili před válkou do Sovětského svazu a chválili všechno, co viděli. Později ti, co bojovali proti různým raketám, paradoxně ne proti těm, co byly namířeny na ně, ale na ty co je chránily.

Přes všechny tyhle bolestivé zkušenosti by měl čas od času nějaký Vašek s pány na led jít. Máme v nové historii několik takových Vašků, třeba Havla, nebo Bendu. Kdyby zůstali doma a psali ostré eseje, bylo by jim dobře. Jak se zapletete mezi pány, hned na vás zůstane nějaká špína. Jenomže ono to jinak ani nejde. Havlíček Borovský píše ve svém epigramu o tom, co se nejspíš stane. Ale vlastně to asi nemyslel doslova, protože sám byl člověk, co se do toho zapletl a zaplatil za to. Neseděl v žádném sněmu, ale mluvil jim do toho a dopadlo to pro něj zle. Pravda, ve vyhnanství v Brixenu žil v domku s altánkem, ministerstvo vnitra mu platilo 500 zlatých, což byl plat úředníka, ale zničili mu život. Byl izolován. Přišel o smysl své existence. A jak mysl souvisí s tělem, mohlo to jeho konec urychlit.

Ale na druhou stranu, kdyby se do toho všeho nepustil, nikdo by o něm nevěděl. Udělal své a odešel. Vlastně je to vzkaz pro mnoho různých Vašků: je dobré udělat své a pak odejít.