Jan Bělíček: Sofistikovaná zpráva zašifrovaná do seriálu Monyová

I já osobně jsem ji více zaznamenal až s tragickou zprávou o její smrti v roce 2011. Tehdy ji šesti bodnými ranami zavraždil její manžel Boris Ingr. Je smutné, že pro mě tato veleúspěšná spisovatelka začala existovat až po této odporné události.

Čtěte také

Jan Bělíček: Přežít Žižkov plný alkoholu, drog a chaosu

I toto je téma nového seriálu Monyová, který jde po stopách života spisovatelky a snaží se ji vyobrazit jako inteligentní, pohotovou, vtipnou a krásnou ženu, jíž rozhodně nedefinovala její strašná vražda. Už jen toto rozhodnutí tvůrčího týmu kolem režisérky Zuzany Kirschnerové jde proti proudu většinové televizní zábavy. A je ještě pozoruhodnější, že tento směr přinesl seriálu i velkou diváckou odezvu a přízeň.

Během sledování seriálu Monyová prakticky od začátku vystupuje jasný autorský záměr soustředit se na dynamiku toxických partnerských vztahů a zviditelnit téma domácího násilí. Simona Monyová, kterou skvěle ztvárňuje herečka Tereza Ramba, ze začátku podlehne kouzlu šarmantního kameramana Adama, který ji od první chvíle zahrnuje obrovskou láskou a pozorností. Už v počátcích jejich vztahu můžeme jako diváci pozorovat zvláštní manipulativní techniky, kdy si nový partner až obsesivně nastuduje její záliby a snaží se svou oběť zahrnout pozorností a city.

Čtěte také

Jan Bělíček: Topolův groteskní portrét pražské inteligence

Mohou to být první varovné signály, že něco není v pořádku. Jenomže pro zamilovaného člověka je velmi obtížné takové náznaky dešifrovat. Každý touží po tom být milován a v milostném opojení nevnímáme předzvěsti budoucnosti, které kolem nás pomalu začínají proplouvat. Pro toxické vztahy je typické, že se v nich v přílivech střídají momenty bezhlavé lásky a intenzivní výboje nenávisti. A možná, že i v důsledku přílišné konzumace romantických příběhů považujeme tyto chaotické změti protichůdných emocí za projevy intenzivních a autentických milostných vztahů.

Když intenzivní seznamovací fázi vystřídá banalita každodenního soužití, randíčka a romantické večeře nahradí úmornost péče o děti, začíná Adamův zájem o Simonu uvadat. Zaměřuje se více na příležitostná sexuální dobrodružství s jinými ženami, propadá alkoholu a začínají se u něj postupně projevovat násilnické sklony.

Čtěte také

Jan Bělíček: Prózy Bena Lernera o katastrofách nitra i světa

Divák si při sledování této fáze života Simony Monyové neustále říká, jak to, že hlavní postava tyto zlověstné projevy nevidí a proč ve vztahu nadále zůstává.

Odpověď je relativně prostá a vychází z dynamiky toxických vztahů. Manipulativní partneři a partnerky totiž velmi dobře rozpoznají, kdy se blíží hranici, za níž je jejich chování pro druhého již neakceptovatelné a zcela změní strategii. Přichází fáze omluv, smiřování a Adam se najednou výrazně zapojuje do aktivit, které dříve vůbec nedělal – péče o děti a Simonu, příprava společného jídla. V takových krizích svou partnerku opět zahrnuje láskou, pozorností a péčí.

Čtěte také

Jan Bělíček: Všechny ty domy bez východu

Tento mechanismus se stále opakuje a postupně prohlubuje, až nakonec vyústí v onu tragickou událost vraždy. K té se v průběhu seriálu neustále přibližujeme a střípky z ní nám autorský tým v každém díle postupně dávkuje. Pro poselství seriálu je ale zásadní, že k detailům vraždy Simony Monyové se ve skutečnosti nikdy nedostaneme.

Autorský záměr je poměrně jasný: klasické kriminální vyústění příběhu v podobě explicitního vyobrazení brutální vraždy by do popředí příběhu vneslo agresora, který postupně ničil život Simony Monyové a zakonzervoval by ji jako pouhou oběť. Je skvělé, že se tvůrcům podařilo takto sofistikovanou zprávu zašifrovat do popkulturního formátu. Snad bude v české masové zábavě takových momentů přibývat.