Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí

Ve Spojených státech amerických proběhl státní převrat. Neexistuje Ústava ani Kongres. Úzká skupina mužů se chopila moci a nastolila extrémní patriarchát. Vlivem otráveného životního prostředí dochází k rychlému úbytku populace. A tak si vládnoucí vrstva činí nároky na to nejcennější. Z dosud plodných žen se stanou služebnice s jediným právem – počít a porodit dítě, které si následně přivlastní jejich pán se svou manželkou.

Vypravěčkou je služebnice Fredova. Kdysi byla vdaná, měla dceru, práci, bankovní účet i své vlastní jméno a identitu. Teď jí však nezbývá, než se řídit pravidly Gileádu s nadějí, že jednoho dne bude opět svobodná a setká se se svou dcerou. Zatím zaznamenává svůj příběh, jak nejlépe dovede. Ukryje ho v naději, že její vyprávění časem někdo objeví, někdo natolik svobodný, aby ho pochopil a mohl šířit dál. Je to výraz naděje: každý zaznamenané svědectví počítá s budoucím čtenářem. Věřil v to Robinson Crusoe, Anne Franková a věří v to i Fredova.

V roce 1984 si mladá kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová žijící v Západním Berlíně začala ručně psát do žlutého zápisníku. Román Příběh služebnice vznikal v přímé blízkosti železné opony. Autorka měla příležitost navštívit i východní Německo nebo Československo.

„Ostražitost a neustálý pocit, že vás někdo sleduje, odmlky a náhlé odbočky od tématu i to, jak si lidé sdělovali informace kradmo a v náznacích, to vše mělo vliv na moje psaní,“ vzpomíná Atwoodová v předmluvě k románu. Jako válečné dítě si uvědomila, že zavedené pořádky berou za své rychleji, než jsme ochotní si přiznat.

Románová republika Gileád spočívá na puritánských kořenech ze sedmnáctého století, které se vždycky skrývaly pod povrchem moderní Ameriky. Původně liberální demokracie se změnila v teokratickou diktaturu. Ženy jsou zbaveny svobody. Mají zakázáno číst, hospodařit s penězi, chodit do práce. Nemají žádná práva, společenské uplatnění je jim přiděleno.

Příběh služebnice působí stejně vizionářsky jako svého času Orwellův román 1984. Při dnešním pohledu za Atlantik nám už vůbec nepřipadá tak neuvěřitelný, jak se asi jevil samotné autorce před čtyřiceti lety, kdy pochybovala, zda dokáže být dostatečně přesvědčivá pro čtenáře. 

Margaret Atwoodová za román získala cenu Arthura C. Clarka. Příběh služebnice byl přeložen do více než čtyřiceti jazyků. Do češtiny ho převedla Veronika Lásková. Byl předlohou pro film, operu, balet i grafický román. Novou vlnu popularity předloze získal úspěšný televizní seriál oceněný osmi cenami Emmy a Zlatým glóbem pro herečku Elisabeth Moss.