Pro některé lidi může být moje kniha traumatizující, říká o svém románu Rozložíš paměť český Édouard Louis Marek Torčík

„Pro mě to není ani tak osobní zkušenost, jako spíš text. Dost jsem se od toho tím, že jsem to napsal, odosobnil,“ popisuje vznik textu sám autor a dodává: „Určitě jsem k tomu ale nepřistupoval terapeuticky. Pro mě to bylo mnohem víc z nějakého pocitu naštvání ze světa kolem.“ Příběh knihy se odehrává ve dvou časových rovinách – v roce 2007 a 2021. A právě absence pozitivních společenských změn byla pro Marka Torčíka podle jeho slov hnacím zdrojem zmíněného naštvání.   

Na literární kultuře mě trochu štve, že máme tendenci být takoví snobi a určovat lidem, co mají číst a jak mají číst.

Dá se ještě vůbec vnést do literárního prostoru něco, o čem se ještě nemluvilo? „Je spousta autorů a autorek, kteří vnáší důležitá témata. (…) Mění se literární pole, to znamená to, kdo píše. Jsou to autoři a autorky, kteří pochází z jiného prostředí, než je pražská střední třída nebo lidé z velkých měst, vzdělaní lidé. Což je důvod, proč tady tyto hlasy moc nemáme. V Česku se snad jen 5 % autorů a autorek uživí psaním a je to tak strašně prekarizovaná činnost, že nedává moc smysl, aby se lidé z chudších poměrů nebo marginalizované vrstvy věnovali psaní, které zabírá hrozně moc času a nakonec z toho nemají žádné peníze,“ uzavírá.

Na čem Marek Torčík právě pracuje? A jak zvládá mediální zájem o svoji osobu? Poslechněte si celý rozhovor.