Pro některé lidi může být moje kniha traumatizující, říká o svém románu Rozložíš paměť český Édouard Louis Marek Torčík

21. únor 2024

O matce, otci, dědečkovi, ale také o šikaně, alkoholismu nebo vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Přesně o tom je román Rozložíš paměť Marka Torčíka. Na jednotlivé součástky v něm rozebírá nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny.  „Zvláštní na této vzpomínce je, kolik různých verzí existuje,“ píše. Jak je to s uchováváním a vyvoláváním minulosti, autofikcí a jeho literárními vzory? 

„Pro mě to není ani tak osobní zkušenost, jako spíš text. Dost jsem se od toho tím, že jsem to napsal, odosobnil,“ popisuje vznik textu sám autor a dodává: „Určitě jsem k tomu ale nepřistupoval terapeuticky. Pro mě to bylo mnohem víc z nějakého pocitu naštvání ze světa kolem.“ Příběh knihy se odehrává ve dvou časových rovinách – v roce 2007 a 2021. A právě absence pozitivních společenských změn byla pro Marka Torčíka podle jeho slov hnacím zdrojem zmíněného naštvání.   

Na literární kultuře mě trochu štve, že máme tendenci být takoví snobi a určovat lidem, co mají číst a jak mají číst.

Dá se ještě vůbec vnést do literárního prostoru něco, o čem se ještě nemluvilo? „Je spousta autorů a autorek, kteří vnáší důležitá témata. (…) Mění se literární pole, to znamená to, kdo píše. Jsou to autoři a autorky, kteří pochází z jiného prostředí, než je pražská střední třída nebo lidé z velkých měst, vzdělaní lidé. Což je důvod, proč tady tyto hlasy moc nemáme. V Česku se snad jen 5 % autorů a autorek uživí psaním a je to tak strašně prekarizovaná činnost, že nedává moc smysl, aby se lidé z chudších poměrů nebo marginalizované vrstvy věnovali psaní, které zabírá hrozně moc času a nakonec z toho nemají žádné peníze,“ uzavírá.

Na čem Marek Torčík právě pracuje? A jak zvládá mediální zájem o svoji osobu? Poslechněte si celý rozhovor.

Související