Připomínka obětí holocaustu v povídkách Ladislava Fukse, Oskara Bauma a dalších autorů

2. únor 2025

Na 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Lidskou nepoučitelnost z vlastní historie bohužel dosvědčují mnohé příklady z našich soudobých dějin. I proto je připomínka obětí holocaustu navýsost aktuální a důležitá. Ve vltavské Povídce jsme jí věnovali sedmidílný cyklus příběhů s židovskou tematikou. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Elie Wiesel: Prorokův slib
Účinkuje: Jan Hájek
Připravila: Eva Lenartová
Překlad: Josef Mlejnek
Režie: Tomáš Jirman
Natočeno: 2011
 
Ludvík Aškenazy: Brutus
Účinkuje: Tomáš Jirman
Připravila: Marie Pásková
Režie: Miroslav Zelinský
Natočeno: 2006
 
Ladislav Fuks: Nedohořelá svíčka
Účinkuje: Jan Hartl
Připravil: Jiří Vondráček
Režie Markéta Jahodová
Natočeno: 1994
 
Arnošt Lustig: Štěpán a Anna
Účinkuje: Miroslav Středa
Vybral: Jiří Vondráček
Režie: Jan Tůma
Natočeno: 1999
 
Ladislav Fuks: Športovec (Vzpomínka na koncentrační tábor Oederan)
Účinkuje: Dana Černá
Připravil: editor knihy Erik Gilk
Režie: Lukáš Hlavica
Natočeno: 2018
 
Oskar Baum: Obětovaní
Účinkuje: Apolena Veldová
Připravil: Dominik Mačas
Překlad: Ingeborg Fialová
Režie: Jakub Doubrava
Natočeno: 2024
 
Oskar Baum: Ti, jimiž Hospodin pohrdá; Nečekaná překážka
Účinkují Richard Fiala a Zdeněk Hruška
Připravil: Dominik Mačas
Překlad: Ingeborg Fialová
Režie: Jakub Doubrava
Natočeno: 2024

Elie Wiesel: Prorokův slib

Židovský prozaik, filosof a humanista a v neposlední řadě taky politický aktivista a náboženský myslitel Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny míru, se narodil v rumunském Sighetu a vyrůstal v ortodoxním chasidském prostředí. Během druhé světové války se město Sighet stalo součástí Maďarska a v roce 1944 místní úřady deportovaly celou židovskou komunitu do koncentračního tábora Auchwitz II – Birkenau.

Elie Wiesel následně prošel také koncentračním táborem Buchenwald a z celé rodiny přežil jen on a dvě jeho sestry. Během svého života napsal Wiesel více než čtyřicet knih na jedno jediné nevyčerpatelné téma – holocaust. Takový je také příběh Prorokův slib z povídkové sbírky Návrat do Sighetu.

Ludvík Aškenazy: Brutus

V Praze byl dům o mnoha poschodích a mnoha vůních a v něm se pes naučil latinskému slovu Brutus. Byla to jen chvíle, oči plné lásky hleděli na svou paní, teď už to leží v zapomnění. Na nacistický příkaz přišel nový pán a ten Bruta převychoval a vycvičil, na povel teď nepoleví, rdousí a trhá, předsíň pecí hlídá. V nitru zapomenutý uhlík lásky k lidem dohasíná. Před branami koncentračního tábora je cesta, která dál už nevede. Po ní přijde sen, už zhasl den, sen z dávných časů a jiných míst, sen z dávných let, kdy pes byl ještě štěnětem, kdy vůně převařeného mléka střídala se s vůní šeříků.

Ladislav Fuks: Nedohořelá svíčka

Povídka uzavírá cyklus šesti příběhů, který vyšel v roce 1964 pod názvem Mí černovlasí bratři. Sleduje osudy několika spolužáků z gymnázia během nacistické okupace. Tři z nich jsou Židé a stanou se obětí holocaustu, mimo jiné i přispěním radikálně rasistického učitele zeměpisu. Ovšem osud této pokřivené osobnosti se nakonec naplní zdánlivě nečekaným způsobem právě v povídce Nedohořelá svíčka.

Sugestivní popis tísnivé atmosféry a téměř k nesnesení stupňované dramatické napětí jsou znaky příznačné nejen pro tuto povídku, ale pro celé literární dílo jednoho z největších českých spisovatelů 20. století.

Obrana židovského národa a hluboký soucit s jeho krutým osudem za okupace – to je výrazné téma Fuksovy tvorby. Ač sám nepatřil k židovskému národu, měl v sobě spoustu empatie a tolerance k druhým. Téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti.

Arnošt Lustig: Štěpán a Anna

I v tak nelidském prostředí, jakým je terezínské ghetto, a v tak nepatřičnou chvíli, jakou je čekání na transport, může prudce vzplanout mladá láska. Láska spalující, stravující, ale i dodávající sílu vzdorovat neblahým okolnostem. Kdyby se Štěpán a Anna potkali jindy a jinde, možná by o sebe jen zavadili pohledem, ale jejich životy se protnuly na pár prchavých chvil, které zanechaly hluboké stopy.

Je to vlastně jen drobná epizoda v bezcitné mašinerii tzv. „konečného řešení“, ovšem vyprávěná s fascinujícím prožitkem pocitů dvou konkrétních lidí, po nichž zbyla jen jména v nekonečných seznamech. Povídka ze sbírky Noc a naděje.

Spisovatel, jehož celý život ovlivnil židovský původ – to byl Arnošt Lustig. V pouhých šestnácti letech se s rodinou dostal do terezínského ghetta. V průběhu války pak poznal dva vyhlazovací tábory – Buchenwald a Osvětim. Právě tam se tváří v tvář setkal s obávaným doktorem Josefem Mengelem, který poslal jeho otce rovnou do plynové komory.  Po těžkých útrapách se Arnoštu Lustigovi podařilo utéci z transportu smrti a do konce války se ukrýval v Praze.

Po osvobození se začal věnovat žurnalistice a literární tvorbě. Působil například v Lidových novinách, Českém rozhlase, časopise Mladý svět. O hrůzách války psal, mluvil na besedách i kongresech, a to nejen v Česku, ale také ve Spojených státech, kam po okupaci v roce 1968 emigroval. I přesto, že válku přežil, nosil v sobě pocit, že je naživu místo někoho, kdo v táborech takové štěstí neměl. Holocaust se stal hlavním tématem jeho knih. Mezi nejznámější díla patří Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Démanty noci nebo Dita Saxová.

Ladislav Fuks: Športovec (Vzpomínka na koncentrační tábor Oederan)

Zcela neznámá povídka Ladislava Fukse byla publikována ve Věstníku židovských náboženských obcí roku 1962, tedy rok před jeho slavným knižním debutem Pan Theodor Mundstock. Modelový text situovaný do koncentračního tábora Oederan si neklade nároky na autentičnost, avšak dokonale evokuje atmosféru v lágru používaje přitom mystifikující paralelu k fotbalovému zápasu.

Prostor tábora splývá s fotbalovým hřištěm, které je přísně ohraničeno postrannímu čárami, hlídanými postranními rozhodčími. Překročení těchto linií je trestáno ztrátou míče-života a jedině bezchybným udržením strategie se lze dobrat úspěchu, dosáhnout výhry a zachovat si život. Život individua přitom silně závisí na soudržnosti celého kolektivu ženského družstva. 

Oskar Baum: Obětovaní

Když se advokátu Traumannovi narodí syn Kurt, rozhodne se dát pokřtít sebe i svého potomka. Vnímá to jako povinnost, ví, jaké překážky v kariéře i ve společenském životě tím chlapci odklidí z cesty. Jeho manželka je ale zásadně proti. V rodině tak začíná strašlivá tragédie, ve které se střetává horlivé křesťanství s tradiční židovskou vírou.

Konverze ke křesťanství, způsob jak „zahladit“ své židovství a vyhnout se diskriminaci ve společnosti, byla nejen v pražských tradičních židovských rodinách zdrojem řady sporů a tragédií. V dramatickém příběhu Obětovaní přináší Oskar Baum obraz jedné z nich. Povídka vyšla v Jüdischer Almanach v Praze v roce 1924.

Židovská tematika rezonuje v Baumově literárním díle stejně jako slepectví a život nevidomých. Na rozdíl od mnoha jiných německy píšících českých autorů vyrůstal „v samozřejmosti židovské víry“. Byl také varhaníkem v synagoze v Jeruzalémské ulici. V roce 1938 byl jako žid propuštěn z Prager Presse a jeho dílo se posléze dostalo na seznam zakázaných knih.

Bohužel se mu s rodinou nepodařilo vycestovat do Palestiny, jako některým jeho přátelům. A tak alespoň pomáhal pronásledovaným, jak se dalo. V roce 1941 po operaci v pražské židovské nemocnici Oskar Baum zemřel a byl pohřben na Olšanech na Novém židovském hřbitově.

Oskar Baum: Ti, jimiž Hospodin pohrdá; Nečekaná překážka

Oba příběhy německy píšícího rodáka z Plzně volně spojuje téma židovství,  pronásledování židů a jejich konverze ke křesťanství. V prvním vyprávění pronásleduje jedenáctiletého Leisera Grünsteina skupinka chlapců. Vyhrožují mu, posmívají se mu, chtějí mu ublížit. Leiser utíká, vysílen padá a vážně se zraní. V nemocnici pak přemýšlí nad tím, zda lidé, kteří páchají zlo, netrpí božím pohrdáním natolik, že potřebují mnohem větší lítosti než ti, jimž se zlo děje.

V druhé povídce Nečekaná překážka má ambiciózní právník Franz Friedich Eyn opravdu smolný den. Už jako mladý konvertoval ke křesťanství. Minulost si ho ale našla. Kvůli židovskému původu se s ním rozchází šéfova dcera a pro opuštění židovské víry mu nespadne do klína pohádkové dědictví po praprababičce.

Obě povídky byly inspirovány skutečnými příběhy a obě také vyšly ve 30. letech v Jüdischer Almanach v Praze. Ti, jimiž Hospodin pohrdá v roce 1937 a Nečekaná překážka v roce 1934. Texty pro rozhlas přeložila germanistka Ingeborg Fialová a jde o vůbec první překlady těchto povídek do češtiny.

autoři: Dominik Mačas , Jakub Nesvadba
Spustit audio

Související