Obrázky z Terezína. Příběh četníků, kteří pašovali kresby ze života v ghettu

Případ přijel osobně vyšetřovat Adolf Eichmann. Nacisté Strassovu nezvyklou odbojovou akci nazvali propagandou hrůzy. Se světoznámou pamětnicí Terezína a Osvětimi Ditou Krausovou jsme se pokusily vypátrat rodiny četníků, kteří s pašováním pomáhali.

S paní Krausovou, jednou z posledních žijících pamětnic holocaustu jsem se seznámila na pražském představení terezínské opery Brundibár. Skladbu v podání Dismanova dětského rozhlasového souboru s dětství velmi dobře znala s účinkujícími si ji s radostí zazpívala.

S ní a s dalšími svědky holocaustu jsem chtěla natáčet vzpomínky na terezínské četníky. Když jsme se blíže seznámily, uvědomila jsem si, že zvláštní pozornost si zaslouží příběh východočeské rodiny jejího manžela spojený s pašováním obrazů.

Klíčovou osobností příběhu byl obchodník a sběratel umění Leo Strass. Z ghetta se pokoušel přes četníky a své příbuzné propašovat do světa utajované kresby terezínských umělců, z nichž je patrná realita holocaustu: hlad, strach, chudoba, nemoci a bezmoc. Kromě už známého příběhu malířů, jejichž díla jsou v terezínské expozici, se přede mnou – díky Ditě Krausové a Strassově vnučce Věře Tomanové, která za války pomáhala balit zásilky do ghetta – postupně otevíraly dramatické osudy Strassových pomocníků.

S Ditou Krausovou jsme v Terezíně pátraly po jménech lidí, kteří byli ochotni zapojit se do pašování kreseb, i když při tom riskovali životy své i svých blízkých. Vzpomínky žijících i zemřelých svědků událostí nás přivedly nejen na stopu udavačů, ale také statečných četníků, z nichž jeden se před nacisty vydával za zloděje, aby nevyzradil síť spolupracovníků. 

Terezínské malíře, jejich mecenáše i manželky nacisté pozatýkali v červenci 1944, několik dní poté, co odjela z Terezína inspekce Mezinárodního červeného křiže. Na výslechy přijel osobně jeden z klíčových organizátorů holocaustu. Obě pamětnice, které přišly za války o většinu rodiny, mě po celou dobu povzbuzovaly v pátrání. To ale ani po 75 letech nekončí happyendem, o němž Dita Krausová tolikrát zpívala v dětské terezínské opeře Hanse Krásy: Brundibár poražen, už jsme ho dostali, Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli...