Jaromír Ptáček: Pravděpodobná zpráva o konci země. Jak dopadne vzpoura ve vězení pro odpůrce režimu?

V roce 1974 napsal Jaromír Ptáček dvě hry ze současnosti, na jejichž propojení poukazují již jejich názvy – Pravděpodobná zpráva o posledním rozhovoru a Pravděpodobná zpráva o konci země. V čase tvrdě postupující normalizace využil aktuálních zahraničních motivů pro výpověď o soudobém stavu tehdejšího Československa. V prvním případě se mu záminkou staly události v Chile, ve druhém umístil hru do země, která nesla znaky vojenskou diktaturou ovládaného Řecka. Tento jednoduchý trik tvůrcům vyšel – obě hry byly natočeny a odvysílány. Záhy ale byly na dlouho dobu uloženy do archivu.

Jako v mnoha jiných Ptáčkových hrách, i v Pravděpodobné zprávě o konci země řeší postavy především konflikt svědomí a primární snahy přežít. Hra využívá motivů antické Antigony, jména postav připomínají jména hrdinů románu Don Quijote. Lidskost je nemilosrdně potlačována, a to jak přímou brutální silou, tak snad ještě více hrou intrik, která umlčuje veškeré city, ničí důvěru a znevažuje základní hodnoty.

Jaromír Ptáček (17. prosince 1925 – 23. prosince 2003) patřil mezi nejvýraznější osobnosti rozhlasové dramaturgie a dramatiky. Soupis jeho vlastních rozhlasových dramatických děl zahrnuje 77 titulů (49 her, 14 dramatizací literárních látek a 14 úprav divadelních her). Z jeho dramaturgické péče vzešel neméně úctyhodný počet dalších 170 titulů, zejména adaptací divadelních her. Jeho rozhlasové hry měly ohlas i v zahraničí, kde více jak desítka z nich byla přeložena a natočena.