Předkové mluví i po smrti
Je možné komunikovat se zemřelými? Za pochmurných podzimních dnů a dušičkového počasí nás někdy napadnou i takové otázky. Na otázku možnosti kontaktu s mrtvými se dá ale těžko odpovědět, protože ohledně onoho světa jsme na tom stejně jako s internetem. Někdo s námi komunikuje, ale my nevíme, kdo to je a kde je.
České země měly bohatou spiritistickou tradici, především kvetla mezi válkami. Není tedy pravda, že by Češi neměli smysl pro jakési duchovno, jen bylo takové specifické. Bohužel se ukázalo, že pokud na seancích mluví naši předkové, příliš užitečných věcí nám neříkají.
Zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung napsal v jedné své úvaze, u které upozorňuje, že není vědecká, že je to možná s mrtvými ještě jinak. Že vědí všechno, co se stalo po jejich smrti. Potom ale už ne.
Proto jsou na onom světě vítáni nováčci, aby sdělili, co se dole stalo nového. Mohli bychom říci, že by je přece měly zajímat nějaké vznešen věci, ale zní to docela pravděpodobně. Lidé se i za života zajímají o spoustu zbytečných a neužitečných záležitostí.
V roce 1920 oznámil slavný americký vynálezce Thomas Alva Edison, že pracuje na přístroji, který by umožnil komunikaci s mrtvými. Edison sám byl agnostik a říkal, že nemá ani tušení, jestli existuje nějaký duchovní svět.
V New York Times ale tvrdil, že jeho přístroj by měřil to, čemu říkal jednotky života roztroušené po smrti ve vesmíru. Jenže nikdy nic takového v praxi nepředvedl a ani po jeho smrti se žádný přístroj nenašel. Je možné, že to byl jen jeho žert vůči novinářům.
Aby to bylo dokonalé, na jedné seanci v roce 1940 prý promluvil duch samotného Edisona, který sdělil, že tři jeho asistenti mají na přístroj plány. Ten pak byl údajně vyroben, ale fungoval. Na další seanci Edison navrhl nějaká zlepšení, ale kupodivu to taky nebylo k ničemu. Vynálezce J. Gilbert Wright tam byl přítomen a pokračoval bez výsledku v úsilí až do své vlastní smrti v roce 1959. Pak už přístroj ze zjevných příčin nepotřeboval.
Musíme se smířit s tím, že komunikace s mrtvými, pokud je možná, je teď jaksi mimo naše technické možnosti. Upřímně řečeno ale nemáme úplně čisté svědomí, protože se dost nezabýváme tím, co drazí zesnulí říkali, když ještě byli naživu.
Zatím tedy bude užitečnější se vrátit k tomu, co kdysi říkali a psali. Bude to dobrá příprava na případný okamžik, až na záhrobní komunikaci dojde. To víte, ztrapnit se neznalostí ještě po smrti, to by bylo příliš.
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
-
O. Henry: Vánoce na objednávku. Když bohatý zlatokop zatouží o Vánocích obdarovat maličké
-
Peter Turrini: Josef a Marie. Štědrovečerní příběh dvou důchodců
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.