Pravice versus levice

Nevím jak dneska, ale za nás touhu překonat nepřízeň osudu, nebát se a přemoci lva i pouhým nožem podněcovala dobrodružná literatura. V mém případě to byl zejména Jules Verne a jeho Tajuplný ostrov, na němž ztroskotanci balónového letu znamenitě obhájili svou existenci. Oplýváte-li inteligencí, pílí, důmyslem a šikovností, pak zhotovit si cokoli, třeba i zdviž z kusů dřev a uplést lano z lián je dílem pouhého okamžiku.

To „dílo okamžiku“ mě životně fascinovalo a pouze s podporou tohoto sousloví se vrhám do díla, které se pak táhne i měsíce. Ona nepoučitelnost, že „dílem okamžiku“ není vlastně nic, co souvisí s nějakým dílem, je zdrojem mého životního optimismu, přestože stojím před úkolem ruinu proměnit v obydlí. Tahle nepoučitelnost vyvěrá z postoje k životu, a ponaučení „člověče, přičiň se, a pán Bůh ti pomůže“ ji jenom podporuje. Věříme v dobrý konec.

Je to postoj více pravicový než levicový, protože předpokládá, že s tímhle nábojem má jít do života každý, kdo může.

Proto si myslím, že ta čistě pravicová, liberální politika v pojetí našich pravicových stran není ani tak politikou jako spíše názorem na náš základní postoj k životu: sami máme dát smysl svému životu, věci se mají pokud možno ponechat vlastnímu osudu v rámci záruky všech občanských svobod a nedotknutelnosti soukromí a tak dále. S tím principiálně nelze než souhlasit, akorát že je to jako s tím mým „dílem okamžiku“ – je to jenom přístup k životu, jeho pojetí.

Podobně jako v praxi neexistuje „dílo okamžiku“, jen máloco je možno ponechat svému osudu, protože sám osud své osudové problémy neumí vyřešit.

Jako pravičák si můžu myslet, že vskutku každý je strůjcem svého štěstí a má dost možností, aby si zajistil svou existenci, a přesto důsledkem tohoto postoje je nutnost přijmout zákon o sociálním bydlení, protože sám trh je zajistit nedokáže. Všichni jsme přeci pro svobodu pohybu a nepřejeme si, aby nás někdo dozoroval a sledoval kamerami, a přesto důsledkem této svobody je praktické poznání, že to dozorování v rámci vlastní bezpečnosti vyžadujeme.

Více méně pravicová Praha, ačkoli je pro svobodu podnikání snad jako nikdo v republice, postupně nejen omezila, ale v mnohých svých obvodech vyhláškou zakázala herny a hrací automaty – tak velkou společenskou zátěží gamblerství je, když si to připustíme.

Zvláštní věc: Jakmile politik přestane přehlížet vršící se problémy společnosti a začne je opravdu řešit – koná, ať chce, nebo nechce více méně levicovou politiku, přestože svým postojem k životu je tak zvaný pravičák.