Přátelme se

30. říjen 2004

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Seriál Přátelé je fenoménem, a to především v zemi svého vzniku, tedy ve Spojených státech. Tvůrci se nechali ovlivnit americkou historií i současností a vytvořili šestici kamarádů rozdílných povah i vlastností, která reprezentuje společnost prakticky kdekoliv na světě. Však se taky cyklus prodal po celé zeměkouli. Vedle míst, která bychom čekali, například i do Číny či Indie. A samozřejmě i k nám. V České televizi se pomalu chystá k finiši: příští týden nás čeká už devátá část poslední, desáté řady seriálu (na scéně se objeví matka dítěte, které chtějí adoptovat Monika a Chandler a také nová přítelkyně Joeyho).

Protagonisté české verze ale už mají hotovo. Sešli se na "dotočné", vzpomínali na natáčení a pochvalovali si jak své spolupracovníky, tak i originální seriál. Přátelům věnovali osm let. "S prvními přípravami jsme začali v roce 1996, v následujícím roce česká verze cyklu odstartovala," vzpomíná dramaturg Ladislav Kadlec. Přijetí bylo vlažnější než v Americe. "Naši diváci do té doby vůbec nebyli zvyklí na tvar sitcomu. A dodnes se někteří nemůžou smířit s vtočeným smíchem," vysvětluje to Kadlec. I tak mají ovšem Přátelé okruh "svých věrných" i v Česku. A semtam přijde i úsměvná reakce. "Jedna divačka nám například napsala, abychom ze seriálu vystříhali Joeyho. Je to prý děvkař a negativně ovlivňuje mládež," směje se dramaturg. Jemu samotnému prý práce na seriálu hodně pomohla. "Přátelé mě ovlivňovali i v negativních dobách mého života," dodává.

Režii českého znění cyklu měl na starost Aleš Sobotka. "Asi tu u mě zapracovalo podvědomí. Do seriálu jsem obsadil ty nejlepší z předchozí práce, kterou byl dabing Doktorky Quinnové; až později jsem zjistil, že se čeští herci svým postavám opravdu podobají," říká k tomu. Jeden z dabérů, Petr Rychlý, si spolupráci se Sobotkou pochvaluje: "Patří k nejpříjemnějším režisérům. Má totiž rád své herce," smeká před ním. Další z českých protagonistů, Rostislav Čtvrtlík, rozšiřuje pochvalu i na své kolegy: "Vždy znovu a znovu v textu objevovali něco nového a z jednotlivých situací dokázali vytěžit maximum." Při přípitku k dokončení práce na české verzi Přátel pak z hloučku tvůrců zaznělo: "Byl to krásný čas, který nám už nikdo nevezme!" Je jedno, kdo tu větu vyřkl - souhlasně pokyvovali hlavou všichni.